Děvín-Kotel-Soutěska - Národní přírodní rezervace

14. 6. 2010 vytvořil

Chráněné území, které je tvořeno nejvýznačnějšímy bradly Pavlovských vrchů, vrcholem Děvín a Kotel oddělené sníženinou Soutěsky. Rezervaci najdeme mezi Pavlovem, Dolními Věstonicemi, Horními Věstonicemi, Klentnicí a Pernou a je součástí CHKO Pálava. Jedná se o jednu z nejcenějších stepních a lesostepních lokalit jak z botanického, zoologického, tak i geologického hlediska.

 

NPR Děvín-Kotel-Soutěska

kraj: Jihomoravský, okres: Břeclav

rozloha: 380,76 ha

vyhlášeno: 1946 (na NPR přehlášeno 1992)

 

Kopce jsou tvořeny vápencem, na kterém se vytvořily jedinečné skalní, stepní a lesostepní ekosystémy s mimořádně bohatou teplomilnou flórou a faunou. V minulosti byla rezervace mnohem více odlesněna a také byla více hospodářsky využívána. V severovýchodní části rezervace se nachází hrad Děvičky, který je dnes zříceninou.

 

Z botanického hlediska představuje Děvín jedinečnou směs panonských stepí, lesostepí a trávníků a květnatých panonských dubohabřin asociace Primulo veris-Carpinetum, na chladnějších místech pak suťových lesů asociace Aceri-Carpinetum. V lesích na úpatí Děvína, které jsou ukázkovým příkladem tzv. pařezového hospodářství, na jaře rozkvetá dymnivka menší (Corydalis pumila), violka divotvárná (Viola mirabilis), hrachor lecha (Lathyrus vernus), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), křivatec nejmenší (Gagea minima), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) nebo kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). Na přelomu jara a léta si pak nelze nevšimnout porostů žlutě kvetoucího omněje vlčího moru (Aconitum lycoctonum) nebo áronu východního (Arum cylindraceum). Přirozené lesnaté partie na vrcholu kopce jsou tvořeny především dubem pýřitým (Quercus pubescens). Jelikož jsou vrcholové partie Děvína pravděpodobně primárně bezlesé, vyskytuje se tu mnoho druhů graminoidních rostlin, typických pro stepy kavyl sličný (Stipa pulcherrima), kavyl Ivanův (Stipa joannis), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), kostřava walliská (Festuca valesiaca) nebo ostřice nízká (Carex humilis). Z rostlin, typických pro xerotermní výchozy a slunné stepi, nalezneme na jaře na Děvíně např. hlaváček jarní (Adonis vernalis), kosatec nízký (Iris pumila), nepoměrně vzácnější kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), violku obojetnou (Viola ambigua), křovinatých partiích pak dřín jarní (Cornus mas). Tyto druhy jsou postupně nahrazeny mnoha druhy pozdního jara a léta. K nápadným druhům tohoto období patří hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri), zvonek boloňský (Campanula bononiensis) a zvonek sibiřský (Campanula sibirica), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), sasanka lesní (Anemone sylvestris) a mnoho dalších. Dalšími zajímavými, avšak méně nápadnými rostlinami, se kterými se můžeme na Děvíně v tomto období setkat, jsou např. lněnka Dollinerova (Thesium dollineri), večernice smutná (Hesperis tristis), vratička měsíční (Botrichium lunaria), devaterka poléhavá (Fumana procumbens), oman oko kristovo (Inula oculus-christi) či pryskyřník illyrský (Ranunculus illyricus). Zapomínat by se nemělo ani dva druhy, které se v ČR vyskytují pouze na Děvíně: písečnici velkokvětou (Arenaria grandiflora) a  violku nejmenší (Viola kitaibeliana). S koncem léta a začátkem podzimu tu rozkvétají hvězdnice chlumní (Aster amellus) a hvězdnice zlatohlávek (Aster linosyris).

 

Rezervace patří k nejvýznamějším zoologickým lokalitám v České republice. Najdeme zde mimořádné zastoupení vzácných bezobratlých i obratlovců. Mezi největší jarní nedočkavce mezi brouky patří majky (Meloe), v rezervaci se vyskytuje několik druhů: majka fialová (Meloe violaceus), majka obecná (Meloe proscarabaeus), majka (Meloe decorus) a vzácně majka uralská (Meloe uralensis). Brzy z jara můžeme spatřit také kozlíčka hnědého (Dorcadion fulvum), kozlíčka písečného (Dorcadion pedestre) či nosatce pilouse velkého (Sphenophorus striatopunctatus). Poměrně hojným druhem stepních stanovišť je jinak vzácnější výkalník vrubounovitý (Sisyphus schaefferi). V lesních částech se staršími duby lze poměrně často spatřit roháče obecného (Lucanus cervus) či dva zástupce krajníků a to krajníka hnědého (Calosoma inquisitor) a vzácnějšího krajníka pižmového (Calosoma sycophanta). Na podzim zde po stepních svazích pobíhá střevlík uherský (Pachystus hungaricus). Z rovnokřídlých je zajímavý výskyt vzácné kobylky ságy (Saga pedo), relativně běžná je zde saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens). Hojně můžeme pozorovat kudlanku nábožnou (Mantis religiosa). Často lze spatřit zajímavé blanokřídlé, na stepních biotopech žije drvodělka fialová (Xylocopa violacea), drvodělka (Xylocopa valga) nebo žahalka žlutá (Scolia hirta). Z motýlů se pravidelně vyskytuje jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) a častým je zde otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Dříve se zde vyskytoval žluťásek úzkolemý (Colias chrysotheme) který ovšem vyhynul, bylo několik neúspěšných pokusů o jeho reintrodukci. Mezi častější obyvatele patří také martináč hrušňový (Saturnia pyri) a vzácný přástevník mařinkový (Watsonarctia casta). Nedávno zde byla nalezena osenice tmavá (Dichagyris nigrescens), která zde má prozatím jednu lokalitu v ČR. Severní svahy, kde najdeme suťové lesy obývají často druhy, které mají spíše horské a podhorské rozšíření. Za zmínku stojí kovolesklec horský (Euchalcia variabilis) a kovolesklec omějový (Polychrysia moneta). Arachnofauna je zastoupena několika vzácnými druhy slíďáků jako slíďák Sulzerův (Alopecosa sulzeri), slíďák bradavčitý (Alopecosa solitaria), sliďák stepní (Alopecosa mariae). Z dalších zajímavých pavouků se zde vyskytuje plachetnatka mateřídoušková (Centromerus capucinus), snovačka sehnutá (Dipoena prona), běžník Melloteeův (Heriaeus mellotteei), sklípkánek pontický (Atypus muralis), stepník rudý (Eresus kollari), skálovka lesostepní (Drassylus vinealis) nebo skálovka štětinkatá (Zelotes declinans). Poměrně hojná je zde jinak vzácnější skákavka rudopásá (Philaeus chrysops). Z obratlovců se na skalní stepi často setkáme s ještěrkou zelenou (Lacerta viridis) a také užovkou hladkou (Coronella austriaca). V lesních částech je běžný slepýš křehký (Anguis fragilis). Zajímavá je i avifauna, pravidelně zde hnízdí vzácný a ustupující dudek chocholatý (Upupa epops). Dalším velmi vzácným ptákem je zedníček skalní (Tichodroma muraria), vyskytující se v Kotli v zimním období, je to jediné místo, kde ho lze pravidelně vidět v ČR.  Spatříme zde typickou pěnici vlašskou (Sylvia nisoria) a strnada lučního (Milliaria calandra). Dále lze zastihnou strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a lejska šedého (Muscicapa striata). Na stepi lze často zastihnout bělozubku bělobřichou (Crocidura leucodon). Hojněji lze zastihnout netopýra černého (Barbastella barbastellus). Z vzácných netopýru byl v půklinách skal nalezen netopýr pestrý (Vespertilio murinus). V dutinách stromů vzácní netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii).

 

Rezervace se potýká hned s několika problémy. Jedním z těch největších je nadměrný turismus a s ním spojedné riziko eroze a zakázaný vstup do nejcenějších částí rezervace mimo stezky. V minulosti byli také vysazovány nepůvodní dřeviny jako borovice černá (Pinus nigra), trnovník akát (Robinia pseudacacia) a pajasan žláznatý (Ailanthus altissima). Je třeba zejména zamezit šíření akátu a pajasanu jelikož vytlačují původní skladbu dřevin. Zdá se že vyřešeným problémem je zrušení oborního chovu zvěře. Chovaná zvěř poškozovala nejcenější partie rezervace eutrofizací trusem. Nevzhlednou dominantou vrcholu Děvín je vysílač, při jehož stavbě byla poškozena cenná stepní stanoviště. V současné době probíhají v rezervaci intezivní managementová opatření a výzkum, které se snaží zmírnit či zastavit alespoň některé z výše uvedených problémů. Území je také zařazeno do soustavy Botanicky významných území ČR (IPA).

 

 1pavlovske_kopce 2hrad_devin 3devin_pavlov 4devin_step 5devin_babyka 6step 7trosky 8sipakova_doubrava

 

Literatura:

 

Mackovčin, P., Jatiová, M., Demek, J., Slavík, P. a kol. (2007): Brněnsko. In: Mackovčin, P., (ed.) Chráněná území ČR, svazek IX. AOPK ČR a Ecocentrum Brno, 932 pp.