Viola ambigua Waldst. et Kit. – violka obojetná
Syn.: Viola ambigua subsp. campestris (Bieb.) Gams, Viola campestris Bieb., Viola hirta subsp. ambigua (Waldst. et Kit.) Rouy et Fouc.
Čeleď: Violaceae – violkovité
Status: C2, §2, ČK

Popis: Vytrvalá bylina, dorůstající se 5 – 10 cm, s plazivým oddenkem bez výběžků. Listy vyrůstají v přízemní růžici. Čepel je vejčitá až vejčitě kopinatá, na okraji nerovnoměrně vroubkovaná, na vrcholu tupě špičatá, na bázi nápadně klínovitě sbíhavá na řapík, z obou stran roztroušeně krátce pýřitá. Řapík je porostlý krátkými, nazpět odstálými chlupy. Palisty jsou trojúhelníkovité, oddáleně třásnité. Květní stopky jsou křehké, listence vyrůstají obvykle v polovině. Květy jsou fialové, vonné. Ostruhy jsou taktéž fialové, často vzhůru zakřivené. Tobolky jsou chlupaté (var. ambigua) či olysalé (var. gymnocarpa).

Možná záměna: Nejpodobnějším druhem je violka srstnatá (Viola hirta). Od violky obojetné ji lze odlišit především podle na řapík křídlatě nesbíhavých čepelí, výrazně delšího odění řapíků a nevonných květů.

Rozšíření: Druh střední a jihovýchodní Evropy, vyskytující se především v Panonské nížině a v okolí Černého moře. Severní hranice rozšíření druhu probíhá jižní Moravou a jižním Slovenskem. Izolované lokality se vyskytují v severních Čechách. V minulosti se vyskytovala také ve středním Německu.

U nás se hojněji se vyskytuje na jižní Moravě např. v PR Svatý Kopeček, v NPR Pouzdřanská step – Kolby či v PR Špidláky a také na Znojemsku. Izolovaná arela leží v Českém Středohoří (PR Milá, NPR Raná a NPR Oblík). Populace v Českém Středohoří jsou nejseverněji položeným místem současného výskytu tohoto druhu.

Ekologie: Violka obojetná roste na stepních až lesostepních, často jižně orientovaných svazích. Suchomilný a světlomilný druh, vyskytující se především na mělkých a kamenitých půdách. Je diagnostickým druhem panonských trávníků asociace Astragalo exscapi-Crambetum tatariae.

Hemikryptofyt, který kvete v březnu a dubnu.

Význam: Subboreální až boreální relikt, pozoruhodný fytogeografický prvek a dekorativně vyhlížející druh.

Ohrožení a ochrana: Populace violky obojetné jsou na většině známých lokalit poměrně stabilní. Největší nebezpečí představuje zarůstání stepních lokalit a šíření trnovníku akátu. Většina těchto populací se však nachází v prostoru maloplošně chráněných území, kde je obvykle zajišťován i odpovídající management.

Autor: Michal Hroneš