Viola kitaibeliana - violka nejmenší

10. 9. 2008 vytvořil Michal Hroneš

Viola kitaibeliana R. et Sch. - violka nejmenší

Syn.: Viola karakalensis Klokov, Viola parviflora Kit. ex R. et Sch., Viola tricolor [non subsp.] minima Gaud., Viola tricolor subsp. kitaibeliana (R. et Sch.) Schinz et Kelller, Viola tricolor subsp. parviflora Nyman

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: C1, §1

 

Popis: Velmi drobná, jednoletá, hustě pýřitá bylina s tenkým chudě větveným kořenem. Spodní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, okrouhlé, na okraji vroubkované. Horní lodyžní listy tenké, oddáleně vroubkované, na konci zaokrouhlené. Palisty dlanito až peřenosečné, s čárkovitými postranními úkrojky a listu podobným, na konci zaokrouhleným středním segmentem. Květy jsou drobné, ani za květu úplně nerozvinuté, nevonné. Korunní lístky jsou bílé, u středu žlutavé, horní dva vzácně fialovějící. Plodem jsou lysé tobolky.

 

Možná záměna: S violkou rolní (Viola arvensis), která je pouze roztroušeně pýřitá až téměř lysá, má zašpičatělé listy i střední segment palistů a za květu plně rozevřené květy. Přechodné morfotypy z xerotermních lokalit (např. České Středohoří) jsou prozatím řazeny ke druhu V. arvensis.

 

Rozšíření: Druh s přibližně ponticko-submediteráním rozšířením, rostoucí od Bretaně na západě, po Kavkaz na východě Evropy. Severní hranice rozšíření probíhá Rakouskem a Slovenskem. V Německu a Polsku je pravděpodobně zavlečena. Česká lokalita je předsazena před celkovou hranici areálu.

 

V ČR je výskyt spolehlivě prokázán pouze na jediné lokalitě v Pavlovských vrších.

 

Ekologie: Roste na kamenitých, slunných místech s řídkou vegetací (u nás známa ze sv. Festucion valesiacae). Vápnomilná.

 

Terofyt, kvetoucí od dubna do května. 

 

Ohrožení a ochrana: Druh je u nás ohrožen především znehodnocením své jediné lokality. Je chráněn zákonem i územně. Na lokalitě se provádí řízená pastva a vysekávání náletových dřevin.