Anguis fragilis - slepýš křehký

10. 8. 2008 vytvořil Zdeněk Mačát

Anguis fragilis Linnaeus, 1758 - slepýš křehký

Čeleď: Anguidae - slepýšovití

Status: SO, Anguis fragilis fragilis navržen do kategorie LC, Anguis fragilis colchicus navržen do kategorie NT, BERN III

 

Popis: Slepýš křehký je 25-45 cm dlouhý ještěr. Tělo je hadovité, bez nohou, ani jejich náznaku. Zbytky končetin však můžeme naleznout na kostře. Zbarvení dospělých jedinců na hřbetě je proměnlivé. Většinou šedé nebo šedohnědé až hnědé s bronzovým odleskem. Od hlavy až na konec ocasu středem hřbetu probíhá u některých jedinců tenká černá linka. U mladých jedinců se může setkat s kombinací žlutošedé či stříbřité barvy. Břicho může být i černé nebo tmavě šedé. Hlava je kuželovitá, ušní otvor je někdy zcela překryt okolními šupinami. Oční duhovka je většinou žlutočervená. Tělo je přibližně stejně dlouhé jako ocas. Ocas je někdy snadné odlomit, nedorůstá však jako u ještěrek do plné velikosti, ale je nahrazen pouze krátkým, tupě kuželovitým pahýlkem.

 

Možná záměna: Jediný druh beznohého ještěra v ČR. Často je však považován za jedovatého hada.

 

Rozšíření: Druh osidluje celou pevninskou Evropu, nalezneme ho i na Britských ostrovech, ve Skandinávii po 66° s.š.. Nevyskytuje se naopak v Irsku, na Sicílii, Sardinii a Korsice. Mimo Evropu zasahuje jeho výskyt ještě na severozápad Afriky, na východě pak až do západní Sibiře a do severozápadního Íránu.

 

V ČR se vyskytuje plošně, tedy na většině území (91,7%).

 

Biologie a ekologie: Slepýš vyhledává pro svůj život různé typy biotopů. Mezi ty hlavní patří: okraje lesů (listnatých i jehličnatých), paseky, pole, louky, rumiště i lomy. Vyhýbá se bezlesé krajině. Vystupuje do nadmořské výšky až 1000 m a to již od nížin. Těžiště výskytu je pak od 400 po 700 m n. m. Slepýš žije skrytě, ať už pod kameny, v děrách v lesní hrabance, pod listím či v trávě s vlhčím podkladem. Aktivní je převážně v noci a za soumraku. Ve dne jen po dešti. Na slunci vyhřívající se jednici jsou převážně gravidní samice. Zimuje hromadně, často i s jinými druhy plazů a to v hloubce 50 ? 100 cm. Zimování probíhá od října (listopadu) do dubna. Záhy po zimování dochází k páření. Samec chytá samici při páření za hlavu. Slepýš je vejcoživorodý. Samice rodí 5 ? 25 mláďat a to cca po 90 dnech gravidity. Čerstvě narození jedinci jsou velcí 7 ? 12 cm. Slepýši se mohou dožívat vysokého věku (30 ? 50 let). Jídelníček slepýše tvoří hlavně žížaly, mnohonožky a plži bez ulit. Nepohrdne však ani housenkou či pěkným broukem.

 

Význam a ochrana: Jak jsem již uvedl, slepýš bývá často považován za nebezpečného hada, a proto je někdy i zabíjen. K prosperitě populací tohoto druhu je vhodné se vyvarovat různých drastických přípravku proti slimákům. Slepýš je jako pomalé zvíře často usmrceno dopravou. Jedná se o plaza, který je nejčastěji zabíjeným druhem. Populace jsou díky způsobu rození mláďat však celkem stabilní.

 

Taxonomická poznámka: V České republice se můžeme setkat s dvojím typem druhu Anguis fragilis. V některých zdrojích jsou tyto dvě formy považovány za samostatné poddruhy a to Anguis fragilis fragilis (slepýš křehký severní) a Anguis fragilis colchica (slepýš křehký východní). Rozlišovacími znaky mezi těmito formy by pak měli být znaky jako: postavení praefrontálních štítků (resp. jejich dotyk), u východní formy by se ve zbarvení měli na hřbetě vyskytovat modré skvrny a přítomnost či nepřítomnost ušních otvorů. Jelikož však na různých místech rozšíření dochází zřejmě i ke křížení jedinců, je těžké je někdy rozlišit. Různé teorie o rozšíření těchto forem (severní forma na západ od Karpat a Dunaje a východní forma na východ), jsou v některých lokalitách rozšíření proti sobě. V současné době na objasnění tohoto problému pracuje tým vědců z Karlovy Univerzity v Praze a Komenského Univerzity v Bratislavě.