Anguis fragilis - slepýš křehký

10. 8. 2008 vytvořil Zdeněk Mačát

Anguis fragilis Linnaeus, 1758 - slepýš křehký

Čeleď: Anguidae - slepýšovití

Status: SO,  LC, BERN III

 

Popis: Slepýš křehký je 25-45 cm dlouhý ještěr. Tělo je hadovité, bez nohou, ani jejich náznaku. Zbytky končetin však můžeme naleznout na kostře. Zbarvení dospělých jedinců na hřbetě je proměnlivé. Většinou šedé nebo šedohnědé až hnědé s bronzovým odleskem. Od hlavy až na konec ocasu středem hřbetu probíhá u některých jedinců tenká černá linka. U mladých jedinců se může setkat s kombinací žlutošedé či stříbřité barvy. Břicho může být i černé nebo tmavě šedé. Hlava je kuželovitá, ušní otvor je někdy zcela překryt okolními šupinami. Oční duhovka je většinou žlutočervená. Tělo je přibližně stejně dlouhé jako ocas. Ocas je někdy snadné odlomit, nedorůstá však jako u ještěrek do plné velikosti, ale je nahrazen pouze krátkým, tupě kuželovitým pahýlkem.

 

Možná záměna: Druh je velmi podobný svému sesterskému druhu, slepýši východnímu (Anguis colchica), vzájemné rozlišení těchto dvou druhů není morfologicky jednoduché. Slepýš křehký má relativně kratší a nižší hlavu, tělo je spíše drobnější, ušní otvor nebývá viditelný. Dále také zpravidla spojené prefrontální štítky a především nižší počet šupin v příčné řadě ve středu těla (28−30 − colchica, 24−26 − fragilis).

 

Rozšíření: Druh osidluje západní a střední část pevninské Evropy, nalezneme ho i na Britských ostrovech, ve Skandinávii po 66° s.š.. Nevyskytuje se naopak v Irsku, na Sicílii, Sardinii a Korsice. Mimo Evropu zasahuje jeho výskyt ještě na severozápad Afriky. Východní hranice rozšíření prochází východním Polskem, Moravou a podél řeky Dunaj přes přibližný střed Balkánského poloostrova směrem k Turecku.

 

V ČR se vyskytuje v západní části republiky. Na území Moravy dochází ke společnému výskytu se slepýšem východní. V této oblasti se oba druhy příležitostně kříží. Přesně vymezení hybridní zóny není zatím možné přesně určit, avšak první studie ukazují, že prochází Jeseníky až Oderskými vrchy a pokračuje dále přes Drahanskou vrchovinu, do Vněkarpatských sníženin (Hornomoravský a Dolnomoravský úval) a Chřibů. Populace v Čechách,  na Vysočině a na jižní Moravě (Znojemsko), patří ke slepýši křehkému.

 

Biologie a ekologie: Slepýš vyhledává pro svůj život různé typy biotopů. Mezi ty hlavní patří: okraje lesů (listnatých i jehličnatých), paseky, pole, louky, rumiště i lomy. Vyhýbá se bezlesé krajině. Vystupuje do nadmořské výšky až 1000 m a to již od nížin. Těžiště výskytu je pak od 400 po 700 m n. m. Slepýš žije skrytě, ať už pod kameny, v děrách v lesní hrabance, pod listím či v trávě s vlhčím podkladem. Aktivní je převážně v noci a za soumraku. Ve dne jen po dešti. Na slunci vyhřívající se jednici jsou převážně gravidní samice. Zimuje hromadně, často i s jinými druhy plazů a to v hloubce 50 - 100 cm. Zimování probíhá od října (listopadu) do dubna. Záhy po zimování dochází k páření. Samec chytá samici při páření za hlavu. Slepýš je vejcoživorodý. Samice rodí 5 - 25 mláďat a to cca po 90 dnech gravidity. Čerstvě narození jedinci jsou velcí 7 - 12 cm. Slepýši se mohou dožívat vysokého věku (30 - 50 let). Jídelníček slepýše tvoří hlavně žížaly, mnohonožky a plži bez ulit. Nepohrdne však ani housenkou či pěkným broukem.

 

Význam a ochrana: Jak jsem již uvedl, slepýš bývá často považován za nebezpečného hada, a proto je někdy i zabíjen. K prosperitě populací tohoto druhu je vhodné se vyvarovat různých drastických přípravku proti slimákům. Slepýš je jako pomalé zvíře často usmrceno dopravou. Jedná se o plaza, který je nejčastěji zabíjeným druhem. Populace jsou díky způsobu rození mláďat však celkem stabilní.

 

 

 

Literatura:
Gvoždík V., Jandzik, D., Lymberakis P., Jablonski D. & Moravec J. (2010): Slow worm, Anguis fragilis (Reptilia; Anguidae) as a species complex: genetic structure reveals deep devergences. Molecular Phylogenetic and Evolution, 55: 460-472.
 
Jablonski D., Jandzik D.,  Mikulíček P., Džukić G.,  Ljubisavljević K., Tzankov N., Jelić D.,  Thanou E., Moravec J. & Gvoždík V. (2016): Contrasting evolutionary histories of the legless lizards slow worms (Anguis) shaped by the topography of the Balkan Peninsula. BMC Evolutionary Biology, 16:99.
 
Moravec J. & Gvoždík V. (2015): Anguis colchica (Nordmann, 1840) - slepýš východní. In: Moravec J. (ed.): Fauna ČR, Plazi - Reptilia. Academia.

Literatura:


Gvoždík V., Jandzik, D., Lymberakis P., Jablonski D. & Moravec J. (2010): Slow worm, Anguis fragilis (Reptilia; Anguidae) as a species complex: genetic structure reveals deep devergences. Molecular Phylogenetic and Evolution, 55: 460-472. 

 

Jablonski D., Jandzik D.,  Mikulíček P., Džukić G.,  Ljubisavljević K., Tzankov N., Jelić D.,  Thanou E., Moravec J. & Gvoždík V. (2016): Contrasting evolutionary histories of the legless lizards slow worms (Anguis) shaped by the topography of the Balkan Peninsula. BMC Evolutionary Biology, 16:99.

 

Moravec J. & Gvoždík V. (2015): Anguis colchica (Nordmann, 1840) - slepýš východní. In: Moravec J. (ed.): Fauna ČR, Plazi - Reptilia. Academia.