Eresus kollari - stepník rudý

10. 9. 2009 vytvořil Ondřej Machač

Eresus kollari Rossi, 1846 – stepník rudý

Syn.: Eresus niger (Petagna, 1787), Eresus cinnaberinus (Olivier, 1789)

Čeleď: Eresidae – stepníkovití

Status: VU

 

Popis: Robustní a nápadný pavouk s délkou těla 9–16 mm u samic a 8–11 mm u samců (hlavohruď 5,1–5,7 mm u samic a 3,7–4,6 mm u samců). Velikost těla, zvláště u samců, je velice variabilní a na jedné lokalitě se můžeme setkat s malými i velkými samci. Celková stavba těla vzdáleně připomíná skákavku. U tohoto pavouka je typický a nápadný pohlavní dichroismus (rozdílné zbarvení samce i samice) i dimorfismus (rozdíl ve velikosti a morfologické stavbě těla mezi pohlavími). Samice jsou větší a mohutnější než samci, mají kratší nohy a celé tělo je černě až šedě zbarveno. V přední části mohutné hlavohrudi jsou světlejší šedavé chloupky, které pokrývají i chelicery. Světlejší chloupky někdy pokrývají celou hlavohruď a zasahují i na zadeček. Sternum je oválné a černé u obou pohlaví. Zadeček je oválný mírně zploštělý, černě zbarvený uprostřed s šesti méně patrnými důlky (tyto důlky jsou způsobeny úpony orgánů v zadečku). Pod snovacími bradavkami je kribelum (snovací orgán, který umožňuje výrobu velmi jemného a lepivého vlákna). Kribelum je oválného tvaru a mají ho pouze samice a nedospělí jedinci, u samců zaniká. Nohy jsou robustní, poměrně krátké, černě zbarvené. Stejné zbarvení mají i mláďata. Sameček je zbarven daleko pestřeji a zbarvením tak připomíná úplně jiného pavouka. Hlavohruď je stejně jako u samic a mláďat černá, jen s řídkými světlejšími chloupky. Zadeček je nápadně rudě červený, ve středu se čtyřmi černými kulovitými tečkami. Někdy je kolem černých teček tenká bílá obruba. Spodní strana zadečku je zvláště v zadní části černá, v přední části jsou červené skvrny. Nohy jsou delší než u samic a také rozdílně zbarvené. První dva páry jsou černé s výraznými bílými proužky ohraničující klouby. Zbylé dva páry jsou zbarveny oranžovými chloupky, které se směrem k tarzu (poslednímu článku) ztrácí. 

 

Možná záměna: Záměna je možná na našem území se zbývajícími druhy stepníků - stepníkem černonohým (E. sandaliatus), stepníkem moravským (E. moravicus) a  nedávno popsaným stepníkem Hermanovým (E. hermani). Stepník černonohý je druh, který má u nás východní hranici rozšíření a v ČR se vyskytuje pouze v západních a středních Čechách. Samice jsou černě zbarveny a jsou větší než samice stepníka rudého. Na první pohled jsou však velmi podobné a ke spolehlivému určení je zapotřebí porovnat kopulační orgány. U samců je odlišení jednodušší. Zbarvení samců je na první pohled stejné jako u stepníka rudého, avšak liší se několika znaky a dá se poměrně spolehlivě určit i v terénu. Samci dospívají na jaře (květen-červen). Okolí čtyř teček není obvykle bílá linka a nohy jsou čeno bíle pruhované bez výrazného oranžového ochlupení. Stepník moravský, který se u nás vyskytuje naopak jen na jižní Moravě (Brněnsko, Břeclavsko, Znojemsko) a částečně zasahuje i na Vysočinu (Mohelno). Samice jsou černé s typickými žlutavými chloupky na chelicerách a přední části hlavohrudi. Samci se dají odlišit snadno, zadní nohy jsou celé pokryty oranžovými chloupky a oranžová barva zasahuje i do zadní části hlavohrudi. Samci tohoto druhu dospívají v jarních měsících (květen-červen). V jarních měsících jsou dospělí také samci stepníka Hermanova, který je naším největším druhem. Dosud nebyla v ČR publikována lokalita, na které by se nacházelo více druhů stepníků.

 

Rozšíření: Palearkt - západní Palearkt (Evropa), zasahuje částečně i na Blízký Východ. Západní Evropa, Středomoří a střední Evropa, na sever zasahuje až do Dánska.

 

U nás vzácný druh pavouka, vyskytuje se však roztroušeně v teplých oblastech po celé ČR. Vyskytuje se lokálně ve středních Čechách, okolí Prahy, Český kras, České středohoří, Mělnicko atd. Na Moravě např. Pálava, Bzenecko, Pouzdřany, Brněnsko, Moravský kras, ale zasahuje i na Hanou, kde se vyskytuje na úpatí Velkého Kosíře. Historicky poprvé byl u nás nalezen na hoře Říp. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Stepník rudý obývá otevřené stepní biotopy a je indikátorem zachovalých stepních společenstev. Najdeme ho zejména v krasových územích a kopcích s podložím z vyvřelin. Obývá skalnaté stepi a vyslunné stráně kopců, většinou na jižně orientovaných svazích. Dává však přednost přirozeným kamenitým a travnatým stanovištím. Samice a mláďata si budují nehluboké nory, okolo 1015 cm, délka nory se podobně jako u sklípkánků odvíjí podle tvrdosti substrátu. Ústí nory je kryté jakousi stříškou z velmi jemné pavučiny, ze které vedou stabilizační a lapací vlákna pokrytá jemným kribelovým vlášením. Do této stříšky jsou zapředeny traviny a různé části detritu, tím nora dokonale splývá s okolním prostředím. Dalším významem je také to, že stříška zabraňuje vtékání vody do nory. Ze stříšky vedou lapací vlákna s lepivým kribelem, který má velice dobrý lapací účinek, tyto vlákna jsou schopny udržet brouka do velikosti chrobáka. Právě brouci jsou nejčastější kořistí stepníků, často se setkáme s poházenými krovkami v okolí nory. Stepníci jsou schopni zdolat i takové dravce jako jsou svížníci (Cicindela), na Kosíři jsou častou kořistí pozemní tesaříci kozlíčci hnědí (Carinatodorcadion fulvum). Jakmile kořist uvízne v lapacích vláknech, stepník vyběhne a kousnutím omračuje svou kořist jedem. Poté ji zatáhne do nory a konzumuje. Stepník rudý má malé, avšak velmi pevné a ostré chelicery (zvláště dospělé samice), kterými je schopen prokousnout broučí krovku nebo i lidskou kůži. Pro člověka však není stepník nebezpečný a jen málokdo se samicemi stepníka přijde do styku. Samice a mláďata žijí většinu času skrytě v noře, mimo noru vylézají jen vzácně. Poté, co samec dospěje, opouští noru a vydává se hledat samici.  Nápadní samečci dospívají od konce srpna do října a jsou velmi aktivní ve vyhledávaní doupat samic. Za slunných pozdně letních a časně podzimních dnů tak můžeme na vhodných lokalitách (např. Pálava) pozorovat desitky pobíhajících samců. Nápadné zbarvení samců má výstražnou funkci a predátorům připomíná "nejedlá" slunéčka. Páření popsal podrobně německý arachnolog Gerhardt. Jakmile samec najde noru samice, vleze dovnitř, kde se setká se samicí tváří v tvář. Kopulace probíhá bez zásnubních rituálů a samec si vleze pod hlavohruď samice a střídavě zavádí několikrát makadla se spermatoforem zhruba v desetiminutových intervalech do epyginy samice. Páření tak trvá na poměry pavouků poměrně dlouho. Samice není vůdči samci agresivní a páření páření probíhá v poklidu. Samec po páření žije nějaký čas se samicí. Samice po několika týdnech po páření vytvoří plochý bílý kokon, který obsahuje až 160 vajíček. Samice se o kokon stará a pravidelně ho vynáší k ústí nory, kde ho vystavuje slunečním paprskům. Vylíhlá mláďata zůstávají až do čtvrtého svleku se samicí a přiživují se na její kořisti. Stepníci jsou víceletí pavouci.

       

Ochrana a význam: Stepník rudý je vzácný pavouk, který je vázán na nezalesněné stepní biotopy a je indikátorem zachovalých stepních společenstev. Není zařazen do červeného seznamu, avšak byl navržen, stejně jako ostatní druhy našich stepníků do připravovaného seznamu zvláště chráněných druhů pavouků jako ohrožený druh. Nejvíce je  ohrožen zarůstáním lokalit náletovými dřevinami, umělým zalesňováním a nevhodnými zemědělskými postřiky. Většina známých lokalit je územně chráněna. Na serveru Biolib.cz probíhá mapování stepníků, do kterého se může zapojit i široká veřejnost. V červeném seznamu pavouků ČR je zařazen jako druh zranitelný (VU).

 

Taxonomická poznámka: Nový název pro stepníka rudého (Eresus kollari) vznikl rozčleněním druhu Eresus cinnaberinus na dva druhy a to Eresus kollari Rossi, 1846 (součastný stepník rudý) a stepník moravský (Eresus moravicus Řezáč, 2008). Rozdělení tohoto druhu bylo z důvodu rozdílných fenologických a morfologických rozdílů dnes již dvou samostatných druhů.

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

 

Řezáč M., Pekár S. & Johannesen J. (2008): Taxonomic review and phylogenetic analysis of central European Eresus species (Araneae: Eresidae). Zoologica Scripta 37: 263–287.