Praděd - Národní přírodní rezervace

16. 11. 2010 vytvořil

„Na Pradědu je pořád zima“ zpívá se v jedné písničce. Vězte, že ve skutečnosti to není až tak hrozné. Nejvyšší vrchol Jeseníků a jeho okolí sice patří mezi nejchladnější místa (průměrná roční teplota nepřekračuje 0,9°C) v republice, ale při troše štěstí tu narazíte na slunečné počasí. A i když zrovna slunce nesvítí, můžete si tu vychutnat jedinečné horské ekosystémy, skrývající geologické zajímavosti i nepřeberné množství rostlin a živočichů.

 

NPR Praděd (CHKO Jeseníky)

kraj: Olomoucký, Moravskoslezský, okres: Jeseník, Šumperk, Bruntál

rozloha: 2031 ha

vyhlášeno: 1990

 

NPR Praděd je různorodou horskou rezervací, v níž najdeme jak alpínskou tundru, ledovcové kary, mrazové sruby, horské vrchoviště či prameniště, tak i původní horský smrkový les. Rezervace propojuje několik významných krajinných celků: vrchol Pradědu, Velkou a Malou Kotlinu, Tabulové skály, Petrovy kameny a Údolí Bílé Opavy. Celým územím prochází několik turistických stezek, které vám však do nejcennějších částí dovolí pouze nahlédnout.

 

V okolí Pradědu (1491 m n. m.) - nejvyššího vrcholu rezervace i celého Hrubého Jeseníku – se nachází druhově poměrně chudá subalpínská tundra. Dominantními rostlinami tu jsou především trávy metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a smilka tuhá (Nardus stricta). Z dalších druhů tu roste např. ostřice Bigelowova (Carex bigelowii), bika sudetská (Luzula sudetica), vranec jedlový (Huperzia selago), lněnka alpská (Thesium alpinum), violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica) nebo koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina). Z keřů tu lze vidět např. vrbu slezskou (Salix silesiaca). Poblíž vrcholu Praděd, u tzv. Tabulových skal se nachází, pro svou stříbřitou barvu již zdáli nápadný, reliktní porost vrby laponské (Salix lapponum). Zajímavostí je, že celý porost je tvořen pouze samičími keři a proto se předpokládá, že jde o jednoho genetického jedince. K dalším rostlinným druhům, které tu našly své útočiště, patří vrba bylinná (Salix herbacea), šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum) či jestřábník alpský (Hieracium alpinum). Opodál se nachází také porost vzácné trávy ovsíře dvouřízného (Avenula planiculmis).

 

 

Další dominanta rezervace - Petrovy kameny hostí několik endemických a reliktních druhů. Ke stenoendemitům (druhy nevyskytující se nikde jinde, jen na velmi malém území) Petrových kamenů patří lipnice jesenická (Poa riphaea) a zvonek  jesenický (Campanula gelida). Opět zde roste vrba bylinná (Salix herbacea) a dále violka dvoukvětá (Viola biflora), zvonek vousatý (Campanula barbata) či sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora). Zajímavou lokalitou je sedlové vrchoviště, ukryté pod Petrovými kameny. Nalézt tu můžeme typickou rašeliništní flóru: rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), kyhanku sivolistou (Andromeda polifolia) či drobnou a nenápadnou orchidej bradáček srdčitý (Listera cordata).

 

 

Opravdovou lahůdkou pro milovníky rostlin je pak bezpochyby Velká a Malá kotlina. Tyto ledovcové kary jsou nejbohatším nalezištěm cévnatých rostlin v ČR. Opět tu lze nalézt několik endemických rostlin, k nimž patří pupava Biebersteinova sudetská (Carlina biebersteinii subsp. sudetica), jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) či hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subp. sudeticus). Zajímavým fenoménem je, že se tu setkávají spíše teplomilnější druhy nižších poloh s druhy horských a chladných poloh (často glaciálními relikty). K reliktům z časů doby ledové patří např. lepnice alpská (Bartsia alpina), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea) či vrba hrotolistá (Salix hastata). Nepřehlédnutelnou složkou vegetace jsou druhy vysokostébelných horských niv, jako je např. upolín nejvyšší (Trollius altissimus), oměj šalamounek (Aconitum plicatum) nebo kriticky ohrožená šabřina tatarská (Conioselinum tataricum) z čeledi Apiaceae. Na obnažených skalkách roste např. hvězdnice alpská (Aster alpinus), na vlhčích místech hořec jarní (Gentiana verna), pažitka pobřežní horská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), masožravá rostlina tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) či ostřice Buxbaumova (Carex buxbaumii).

 

 

Poslední, avšak co do zajímavosti rozhodně velmi hodnotnou součástí rezervace, je údolí s vodopády Bílé Opavy. Na svazích se vyskytují horské smrčiny s kapradinami papratkou horskou (Athyrium distentifolium) a žebrovicí různolistou (Blechnum spicant) v podrostu. Smrk (Picea abies) je v těchto polohách původní dřevinou a jistě by se zde našli velmi staří jedinci. Z dalších zajímavých rostlin můžeme v údolí objevit např. violku dvoukvětou (Viola biflora) či růži převislou (Rosa pendulina) a mnoho dalších rostlin.

 

Pozoruhodná není pouze flóra, ale taktéž fauna, která vyniká velkou pestrostí. NPR Praděd patří mezi poměrně dobře faunisticky prozkoumané oblasti, zejména co se týče obratlovců. Najdeme tu však i pestrá společenstva bezobratlých živočichů. Z bezobratlých zde byly zkoumáni měkkýši, pavoukovci, brouci, motýli a další skupiny. Zajímavá jsou např. společenstva plžů ve Velké kotlině, kde mnozí z nich dosahují maximální výškové hranice výskytu, např. Aegopinella nitens. Pavoukovci jsou v NPR Praděd zastoupeni početnými společenstvy půdních roztočů zejména z řádu Oribatida, z nichž bylo popsáno několik nových druhů, jako například Belba bartosi. Na vlhkých a stinných místech se vyskytuje bizardní sekáč klepítník členěný (Ischyropsalis hellwigi). Z vzácných pavouků lze jmenovat plachetnatku Wubanoides uralensis, která je vázaná na suťová pole. Ve vlhkých lesích se zde vyskytuje vzácný běžník Xysticus gallicus a nad hranicí lesa drobná skákavka Talavera thorelli. Z hmyzu lze jmenovat celou řadu zajímavých brouků, jako je tesařík Cornumutila quadrivittata, naturový druh střevlík hrbolatý (Carabus variolosus) nebo hnojník Aphodius bilimecki bernauheri. Ten je považován za náš endemický poddruh. V okolí Pradědu se také vyskytuje mnoho vzácných motýlů, z nichž asi nejvýznamnější je český endemický poddruh okáče menšího (Erebia sudetica sudetica). V Bílé Opavě se vyskytuje pstruh obecný (Salmo trutta) a vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus). Typickým zástupcem obojživelníků je skokan hnědý (Rana temporaria), který se zde vyskytuje i nad horní hranicí lesa. Z plazů stojí za zmínku zmije obecná (Vipera berus) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Z ptáků se zde vyskytuje jeřábek obecný (Bonasa bonasia), tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a v poslední době také sokol stěhovavý (Falco perregrinus). V okolních lesích žije naše nejmenší sova kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Na vrcholových partiích se vyskytuje pěvuška podhorní (Prunella collaris) a linduška horská (Anthus spinolleta). Mezi horskou vegetací žije jeden z našich nejvzácnějších hlodavců myšivka horská (Sicista betulina). Vysazen zde byl kamzík horský (Rupicapra rupicapra).

 

Rezervace je ohrožena zejména nadměrným letním i zimním (zejména lyžování a skialpinismus) turismem, alpínská tundra je totiž poměrně citlivá na sešlap. V průběhu celého roku je proto zakázán vstup mimo značené stezky. Dalším problém jsou rozsáhlé výsadby borovice kleče (Pinus mugo), která je v Hrubém Jeseníku nepůvodním druhem. Ze studií provedených přímo v rezervaci vyplývá, že kleč nepříznivě ovlivňuje mikroklimatické i sněhové poměry a díky tomu se mění charakter vegetace. Nejlépe je tento jev patrný v Malé Kotlině. Dalším poměrně velkým problémem je přemnožená vysoká zvěř, zejména nepůvodní kamzíci (Rupicapra rupicapra), která způsobuje značné škody na chráněných rostlinách, na svých shromaždištích rozrušuje a značně eutrofizuje půdu a tím mění také vodní režim. V rezervaci probíhá celá řada výzkumných projektů a managementových opatření (např. postupné mýcení kleče, uvažuje se také o regulovaném odstřelu kamzíků). Území je zařazeno do soustavy Botanicky významných území IPA.