Viola lutea subsp. sudetica - violka žlutá sudetská

16. 6. 2008 vytvořil Michal Hroneš

Viola lutea subsp. sudetica (Willd.) Nyman - violka žlutá sudetská

Syn.: Viola sudetica Willd., Jacea lutea β  sudetica (Willd.) Opiz, Mnemnion sudeticum (Willd.) Fourr, Viola grandiflora L. sensu auct. bohem. vetust.

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: C2, §2, WORLD

 

Popis: Vytrvalá bylina, s tenkým, větveným oddenkem bez výběžků. Lodyhy jsou 9-25 cm vysoké, většinou lysé. Spodní listy s delším řapíkem, vejčité. Horní listy většinou přisedlé, úzce kopinaté až podlouhlé. Palisty peřenosečné až téměř dlanitosečné. Postranní úkrojky palistů jsou čárkovité, koncový úkrojek je široce čárkovitý až úzce obkopinatý, celokrajný. Květy jsou výrazné, až 4 cm velké, světle až jasně žluté, vonné. Ostruha nafialovělá. 


Rozšíření: Subendemit sudetských pohoří a přilehlých území. Vyskytuje se v sudetských pohořích ČR, v Nízkých a Vysokých Tatrách a na Fatře na Slovensku, a také v přilehlých horách Polska. Jedna drobná izolovaná arela se nachází ve východních Alpách. Dále na západ je nahrazena nominátním poddruhem Viola lutea subsp. lutea.

 

 U nás se přirozeně vyskytuje ve vyšších pohořích na severu republiky (Krkonoše, Hrubý Jeseník a Kralický Sněžník). Sekundární výskyt je udáván z vrcholu Vrchmezí v Orlických horách a z Radhoště v Beskydech.

 

Ekologie: Violka žlutá sudetská roste na vlhčích půdách s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, na horských smilkových loukách a pastvinách, méně často ve vysokostébelných trávnících a na loukách poblíž lidských sídel. Je diagnostickým druhem společenstev asociací Violo sudeticae-Deschampsietum cespitosae, Melandrio rubri-Phleetum alpini a Thesio alpini-Nardetum strictae.

 

Hemikryptofyt. Kvete od července do konce září.

 

Význam: Nápadná rostlina s ornamentálními květy. Jde pravděpodobně o jednoho z několika rodičů klasických zahradních macešek (Viola x wittrockiana).

 

Ohrožení a ochrana: Violka žlutá sudetská je ohrožena především křížením s violkou trojbarevnou (Viola tricolor), která se podél komunikací a turistických cest šíří směrem do hor. Zejména v Jeseníkách se můžeme setkat rostlinami, jejichž květy jsou více či méně namodralé nebo nafialovělé, ty jsou nejviditelnějším dokladem introgrese  violky trojbarevné do genomu violky žluté. Populace jsou jinak poměrně stabilní. Violka žlutá sudetská je chráněna zákonem a je zařazena v červeném seznamu cévnatých rostlin. Lokality jejího výskytu jsou chráněny územně (Krkonošský národní park, CHKO Jeseníky, NPR Králický Sněžník).