Baba - přírodní památka

26. 3. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Na severozápadním okraji městské části Praha-Dejvice se zdvihají prudké východně exponované svahy, na jejichž vrcholu se nachází významná funkcionalistická osada Baba. Řada návštěvníků tak míří na vrcholové plató za architekturou nebo za krásnými výhledy z vyhlídky Nad Paťankou, ale i přírodní hodnoty tohoto nevelkého chráněného území stojí za pozornost.

 

PP Baba

Kraj: Praha, okres: Praha (Hlavní město)

Rozloha: 5,99 ha

Vyhlášeno: 1982

 

Jako řada jiných pražských přírodních památek i Baba na první pohled zaujme svou geologií, resp. geomorfologií. Rezervace je pěknou ukázkou skalního defilé zaříznutého vltavského údolí, které je tvořeno břidlicemi a drobami uskupenými v členitý terén s roklemi a skalními zářezy. V půdním profilu méně ukloněných, především vrcholových partií převládají štěrkopísky vltavských teras a také vápnité spraše, na kterých se vyvinula cenná xerotermní vegetace, která je jedním z hlavních předmětů ochrany.

 

Okrajové části rezervace jsou značně antropicky ovlivněné, převládají zapojené křoviny až drobné lesíky, ve kterých je častý trnovník akát (Robinia pseudoacacia), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), slivoň trnka (Prunus spinosa), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), místy lze spatřit teplomilné, na živiny bohaté půdy vázané kerblíky – k. třebuli (Anthriscus cereifolium) a k. obecný (A. caucalis). Z původních dřevin stojí za zmínku například výskyt mahalebky obecné (Prunus mahaleb), skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus), řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica), jilmu habrolistého (Ulmus minor) nebo vzácného jeřábu dunajského (Sorbus danubialis). Xerotermní bylinná společenstva jsou budována především travami rodu kostřava – kostřavou sivou (Festuca pallens), k. walliskou (F. valesiaca) a k. žlábkatou (F. rupicola), z dalších zajímavějších travin zde roste třeba lipnice cibulkatá (Poa bulbosa), běžná je válečka prápořitá (Brachypodium pinnatum) a ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius). Na jaře na skalách nechybí tařice skalní (Aurinia saxatilis), ve vrcholné části tohoto období v travinobylinných společenstvech poutá pozornost modřenec tenkolistý (Muscari tenuiflorum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), locika vytrvalá (Lactuca perennis), chrpa chlumní (Centaurea triumfetti), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), třemdava bílá (Dictamnus albus), kakost krvavý (Geranium sanguineum), violka trojbarevná skalní (Viola tricolor subsp. saxatilis), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) nebo docela nenápadný pochybek prodloužený (Androsace elongata). Později se objevuje mochna přímá (Potentilla recta), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), srdečník obecný (Leonurus cardiaca), čistec přímý (Stachys recta), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), chřest lékařský (Asparagus officinalis), oman německý (Inula germanica), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), pelyněk ladní (Artemisia campestris), na který je vázaná vzácná záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris) a další druhy.

 

Na xerotermní formace je vázána řada zajímavých a vzácných druhů hmyzu. Z blanokřídlých jsou k vidění samotářské včely, jízlivky, bodrušky či paličatky. Rovnokřídlý hmyz je zastoupen cvrčivcem révovým (Oecanthus pellucens) či kobylkou bělopruhou (Leptophyes albovittata). Zajímavé zástupce brouků reprezentují krascovití jako například váleček (Cylindromorphus bifrons) nebo krasec (Habroloma geranii) vázaný na kakost krvavý. Mandelinek se zde vyskytuje více než 20 druhů, např. mandelinka (Coptocephala rubicunda). Nosatcovité reprezentují teplomilné druhy jako je lalokonosec (Otiorhynchus velutinus), nosatec (Trachyphloeus alternans), nosatec (Sibinia phalerata) ad. Bohatě jsou zastoupeni také motýli. Za zmínku jistě stojí osenice mnohoskvrnná (Chersotis multangula), obaleč (Pelochrista infidana) či ostruháček trnkový (Satyrium pruni).

 

Raritní je výskyt řady pavouků jako je sklípkánek pontický (Atypus muralis), stepník rudý (Eresus kollari) či slíďák Schmidtův (Alopecosa schmidti). O vysokých kvalitách a zachovalosti území vypovídá i výskyt vzácných měkkýšů jako je skelnatka hladká (Morlina glabra) a zrnovka trojzubá (Pupilla triplicata).

 

Z plazů nechybí druhy výhřevných stanovišť jako ještěrka zelená (Lacerta viridis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Avifauna je zastoupena drobnými pěvci jako je pěnice pokřovní (Sylvia curruca), sýkora uhelníček (Periparus ater), pěvuška modrá (Prunella modularis), strnad obecný (Emberiza citrinella) a další. Vodní ptactvo je možné pozorovat na nedalekém Císařském ostrově.

 

Výčet druhů není rozhodně kompletní, ale alespoň částečně pootevírá dvířka do této floristicky i faunisticky bohaté lokality. Je s podivem, že i přes své četné problémy jako je absence pastvy a s tím související zarůstání křovinami, vliv člověka spočívající v eutrofizaci prostředí skrze výkaly vlastní i domácích mazlíčků či deponie odpadků, si Baba uchovala reprezentativní ráz skalní stepi typické pro dolní Povltaví.

 

 

Literatura:

 

Dvořák V. (2020): Ms. Vlastní pozorování v letech 2014–2016.

 

Karlík P. & Řezáč M. (2008): Plán péče o přírodní památku Baba na období 2010–2022. Ms. Magistrát hlavního města Prahy, 25 s. [dostupné online: praha-priroda.cz]

 

Kubíková J., Kříž J., Hrouda L. & Skalická A. (2014): Neznámá tvář Prahy. Příroda a rostlinstvo. – Dokořán, 270 s.