Poa bulbosa - lipnice cibulkatá

14. 9. 2016 vytvořil Václav Dvořák

Poa bulbosa L. – lipnice cibulkatá

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: běžný druh

 

Popis: Hustě trsnatá tráva s vnitropochevními výběžky. Stébla na bázi cibulkatě ztlustlá odumřelými pochvami listů, hladká, přímá, vysoká do 40 cm. Jazýčky dlouhé až 3 mm, špičaté; čepele sivozelené, často svinuté, za květu odumírající. Lata hustá, s větévkami přímo odstálými; klásky na konci větévek nahloučené, nachové, často živorodé.

 

Možná záměna: Díky cibulkovitě ztlustlým bázím stébel dobře poznatelná tráva, z živorodých lipnic je třeba upozornit na lipnici alpskou (Poa alpina), která se liší jak determinačními znaky, tak ekologicky.

 

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem, který se táhne od Pyrenejského poloostrova do Střední Asie. Roste též v severní Africe. V Evropě se méně často vyskytuje v severní části kontinentu, v nejsevernějších oblastech Skandinávie chybí zcela. Na začátku 20. století byla lipnice cibulkatá zavlečena do Severní Ameriky, kde se v průběhu století značně rozšířila. Jako nepůvodní druh je udávána i z Austrálie.

 

V České republice se vyskytuje roztroušeně až poměrně hojně v oblastech s dostatkem vhodných skalních biotopů, častá je v Českém středohoří, ve středních Čechách, podél Vltavy, na Strakonicku, dále na JZ, J a střední Moravě. Do vyšších horských oblastí nezasahuje, v některých regionech jako jsou západní a východní Čechy nebo východní Morava roste vzácně nebo zcela chybí.

 

Ekologie: Lipnice cibulkatá je druhem rostoucím na suchých, výslunných stráních, lesostepích, skalkách, na úhorech, v suchých borech, akátinách, na písčinách, roste též na sekundárních stanovištích, jako jsou zdi a hráze. Preferuje výhřevné substráty, zásadité i kyselé. Vykazuje značný reprodukční potenciál a je schopna kombinovat sexuální i asexuální (klonální) rozmnožování.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem od dubna do června.

 

 

Literatura:

 

 

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

 

Novak S. J. & Welfley A. Y. (1997): Genetic diversity in the introduced clonal grass Poa bulbosa (bulbous bluegrass). – Northwest Science 71: 271–280.