Orobanche artemisiae-campestris - záraza šupinatá

24. 6. 2008 vytvořil Václav Dvořák

Orobanche artemisiae-campestris Vaucher ex Gaudin – záraza šupinatá

Syn.: Orobanche loricata Reichenb.

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: EN, ČK

 

Popis: Lodyha v květenství žlutá až bleděžlutá, kališní segmenty členěné ve 2 cípy, poměrně statná bylina nezřídka dosahující více než 50 centimetrů, specifickým hostitelem je Artemisia campestris.

 

Rozšíření: Západosubmediteránní prvek s výskytem v západní a střední Evropě, od Pyrenejského poloostrova po Maďarsko, Balkán a částečně v SZ Africe v Maroku. Ve střední Evropě velmi disjunktivně roztroušena v Německu, Rakousku, velmi vzácně na Slovensku, častěji v ČR.

 

V České republice historicky uváděna celkem z 19 lokalit, s převahou lokalit v Čechách (České středohoří, dolní Povltaví, Český kras), na Moravě v současnosti na 2 lokalitách.

 

Ekologie: Preferuje výslunná, suchá stanoviště s J a Z expozicí, nejčastěji na skalnatém, kamenitém podkladu, na vápencových a čedičových horninách, půdách vysychavých a mělkých. Typický parazit s jediným možným hostitelem, pelyňkem ladním (Artemisia campestris). Tvoří nepříliš početné populace, často ve společnosti Phelipanche arenaria, Orobanche lutea či O. alsatica aj. Striktně xerotermní druh.

 

Geofyt s fenologickým optimem kvetení v červnu.

 

Ochrana a ohrožení: Konkurenčně slabý druh ovlivňován expanzivními druhy rostlin, potenciální nebezpečí spočívá v zániku hostitelského druhu, popř. degradaci stanovišť, změnách vlhkostních poměrů lokalit či na jiných antropických vlivech. Tento druh není zákonem chráněný, přesto je považován za ohrožený (EN) a rozhodně si svůj statut zaslouží. Téměř všechny známé lokality jsou chráněny územně. Význačný západomediteránní prvek v květeně České republiky, v ČR dosahující absolutní S až SV hranice svého areálu. Uváděn jako indikátor reliktních xerotermních stanovišť.

 

   

 

 

Literatura:

 

Zázvorka J. (2000): Orobanche L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 489–513.