Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum - hvozdík kartouzek pravý

3. 7. 2009 vytvořil Michal Hroneš

Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum L. - hvozdík kartouzek pravý

Syn.: Tunica carthusianorum (L.) Scop., Dianthus carthusianorum subsp. eucarthusianorum Hegi, Dianthus tenuifolius auct. non Schur, Dianthus atrorubens All.

Čeleď: Caryophyllaceae - hvozdíkovité  

Status: běžný druh  

 

Popis: Vytrvalá, 15-40 cm vysoká rostlina tvořící rozvolněné trsy. Lodyha je obvykle přímá, nevětvená, čtverhranná. Listy jsou tenké, čárkovité, spodní do 3,5 mm široké, lysé, zašpičatělé. Květy jsou nahloučené ve strboulovitých květenstvích, která jsou obvykle volná dvou- až sedmi-, vzácně až dvanáctikvětá. Květy jsou tmavě růžové či načervenalé, jednotlivé korunní lístky jsou na konci nepravidelně zubaté. Kalich je trubkovitý, zelenavý až hnědý. Podkališní listence jsou nápadně osinkaté, hnědé. Plodem je tobolka.

 

Možná záměna: Hvozdík kartouzek se u nás rozpadá do 4 poddruhů. Nominátní subspecii lze od hvozdíku kartouzku širolistého (Dianthus carthusianorum subsp. latifolius) odlišit podle šířky spodních lodyžních listů a barvy podkališních listenců. Ostatní dva poddruhy - hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons) a hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) - se liší světlými, bělavě růžovými květy a především svou vyhraněnou biotopovou preferencí. Podobným druhem je hvozdík Pontederův (Dianthus pontederae). Liší se především menšími, světlejšími květy a kalichem téměř bez osinky. Dalším podobným druhem je hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), ten však nemá stroboulovitě nahloučené květy.

 

Rozšíření: Kontinentální Evropa. Od Pyrenejí na západě, přes střední a jihovýchodní Evropu, po Bělorusko a Rumunsko. Adventivně se vyskytuje ve Španělsku či Turecku.

 

Hojný druh teplejších oblastí, především na území Čech, na Moravě je o poznání vzácnější (vyskytuje se především na střední Moravě), na jižní Moravě chybí úplně. Vzácný je také v předhůří Šumavy.

 

Ekologie: Druh slunných, často xerotermních ploch, jako jsou jižně orientované stráně, suché meze, skalky, skalní stepi či lesní okraje. Vyhovují mu suché, mělké, kamenité, hlinité až písčité půdy, často s kyselou reakcí.

 

Hemikryptofyt, kvetoucí od června do září.