Na pomezí Středočeského a Ústeckého kraje v rozsáhlém, lesnatém Žerotínském údolí se nachází sice nevelká, ale o to cennější lesní louka. Místopisně je tato lokalita známa pod názvem Na Pustých lukách, ale od dob vyhlášení maloplošně chráněného území nese název Cikánský dolík. V názvu rezervace se odráží dávné legendy, kdy se krajem toulal kat Jan Mydlář se svým psem Cikánem. K toulkám ostatně tento řídce osídlený kraj Džbánu láká dodnes. Přírodovědné toulání si lze zpestřit návštěvou nedalekého rodinného pivovaru v obci Zichovec.

NPP Cikánský dolík

Kraj: Středočeský, okres: Kladno

Rozloha: 0,65 ha

Vyhlášeno: 1987

Chráněné území spadá do geomorfologického celku Džbán – náhorní roviny členěné hlubokými údolími, nacházející se na pomezí středních a severozápadních Čech. Geologicky zajímavá oblast se vyznačuje silnými vrstvami křídových hornin, ve kterých se nepropustné vrstvy slínů střídají s tvrdými opukami. Voda je zde typicky sycena vápnitými výluhy, které se na vývěrech sráží. V rezervaci se tak místy vyvinuly pozoruhodně půdy – zamokřené glejové náslatě a slatiny. Na jedinečné podloží jsou vázány v celorepublikovém měřítku výjimečné cenózy lučních pěnovcových pramenišť a vápnitých slatinišť, které hostí nepřeberné množství vzácných organismů.

Na vlhkých až zamokřených stanovištích rostou kriticky ohrožené druhy – šášina načernalá (Schoenus nigricans) a kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), aromatická bařička bahenní (Triglochin palustris) a další vzácné druhy, jako ostřice Davallova (Carex davalliana), o. Hostova (C. hostiana), o. šupinoplodá (C. lepidocarpa), kruštík bahenní (Epipactis palustris), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) a tolije bahenní (Parnassia palustris). V drobných stružkách a přehrazených zdržích se vyskytují vápnomilné zelené řasy – parožnatky (Chara sp.) a pro vápnitá slatiniště významné mechorosty – prutník hvězdovitý (Bryum pseudotriquetrum), krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides), štírovec prostřední (Scorpidium cossonii) ad. Na nejvlhčí biotopy navazují formace střídavě vlhkých bezkolencových luk, jejichž biota zahrnuje kriticky ohroženou lněnku zobánkatou (Thesium rostratum), pro kterou je Cikánský dolík poslední známou lokalitou na našem území. Z dalších vzácných druhů zde roste např. nenápadná kapradina hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), úpolín nejvyšší (Trollius altissimus), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), bradáček vejčitý (Listera ovata), vitální populaci zde má vzácný druh trávy – třtina pestrá (Calamagrostis varia). Historicky se zde vyskytoval také mečík bahenní (Gladiolus palustris), naposled nalezený před 50 lety. V řídké vegetaci se daří i drobnému zimostrázku alpskému (Polygala chamaebuxus) a vítodu nahořklému (Polygala amarella). Suchomilnější druhy rostlin, např. šalvěj luční (Salvia pratensis), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), prvosenka jarní (Primula veris), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) a pcháč panonský (Cirsium pannonicum), osidlují drobné terénní vyvýšeniny. Otevřenou louku doplňují solitérně rostoucí stromy borovice lesní (Pinus sylvestris), smrku ztepilého (Picea abies) či krušiny olšové (Frangula alnus), plocha je více méně ze všech stran sevřena hospodářským lesem, kde druhovou skladbu doplňuje ještě modřín opadavý (Larix decidua). Ve spodní části při Samotínském potoku se formuje jasano-olšový luh, ve kterém se vyskytují některé vzácnější druhy rostlin – ostřice vyvýšená (Carex elata), o. stinná (C. umbrosa), o. latnatá (C. paniculata) či oměj pestrý (Aconitum variegatum).

Podrobně byla v území zkoumána malakofauna, která zahrnuje více než 30 druhů měkkýšů. Mezi druhy vyniká výskyt vzácného údolníčka rýhovaného (Vallonia enniensis), vrkoče útlého (Vertigo angustior) či jantarky (Succinea putris). Bohatě jsou zastoupeni rovněž motýli, např. druh světlých lesů a mýtin – pestrobarvec petrklíčový (Hamaeris lucina). Z brouků zaujme výskyt spíše horského druhu tesaříka (Oxymirus cursor), z pavouků poté suchomilný sklípkánek hnědý (Atypus affinis).

Fauna obratlovců není příliš podrobně prozkoumána, vzhledem k mokřadním až vodním biotopů nepřekvapí výskyt obojživelníků, z nichž nejzajímavějším druhem je čolek horský (Mesotriton alpestris).

Cikánský dolík si prošel poměrně bouřlivým vývojem. Přestože z lokality byla řada vzácných druhů známa již v 19. století, k územní ochraně vedla zdlouhavá cesta. Část louky sloužila jako lesní školka a pravděpodobně také jako pastvina, nedaleko se též těžila slatina jako topivo. V 90. letech 20. století, již po vyhlášení rezervace, došlo k nevhodným zásahům v podobě vybudování melioračního kanálu napříč loukou. Tento hloupý zásah, který natrvalo narušil hydrologické poměry na lokalitě, se podařilo jen zmírnit přehrazením kanálu. V současnosti představuje nepříjemný problém především expanze rákosu obecného (Phragramites australis), bezkolence modrého (Molinia caerulea) a náletových dřevin, které jsou však pravidelně odstraňovány. Neblahý vliv na početnost vlhkomilných druhů mají dlouhotrvající období sucha. Naštěstí některým druhům se zde daří dobře, zejména populace lněnky zobánkaté se jeví jako vitální a čítá několik set jedinců. Cikánský dolík je součástí Evropsky významné lokality Smradovna.

Literatura:

Dobner L. (2000): O údolí zvaném „V Gothardě“. – Slánské listy, 31. 10. 2000, s. 15.

Dvořák V. (2020): Ms. Vlastní pozorování v roce 2020.

AOPK ČR (2022): Plán péče o NPP Cikánský dolík na období 2022–2031. Ms. Depon in.: KÚ Středočeského kraje. 32 s. Dostupné z: drusop.nature.cz

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!