Pinus sylvestris - borovice lesní

14. 3. 2018 vytvořil Michal Hroneš

Pinus sylvestris L. – borovice lesní
Syn.: Pinus rubra Mill., Pinus sylvestris var. hamata Steven
Čeleď: Pinaceae – borovicovité
Status: běžný druh

Popis:
Poměrně statný, až 40 m vysoký strom s rozsáhlým kořenovým systémem a rovným, v horní třetině až čtvrtině větveným kmenem. Borka je rozpukaná, šedohnědá, v mládí a na větvích rezavě hnědá, odlupující se v tenkých plátcích. Letorosty jsou zelenohnědé. Pupeny jsou protáhle vejcovité, na konci špičaté, kryté rezavými šupinami. Jehlice, vyrůstající po 2 na brachyblastu, jsou tuhé, poměrně krátké, tmavě až šedozelené. Samčí šištice jsou vejcovité, světle žluté. Samičí šištice jsou kulovité až vejcovitě kulovité, růžové až načervenalé. Šišky, vyrůstající na krátkých stopkách, jsou v mládí zelené, kuželovité, symetrické až asymetrické, ve zralosti pak šedohnědé, matné, přibližně kulovité. Štítky semenných šupin jsou kosočtverečné až kosníkovité, vyklenuté, bez černého lemování. Semena jsou bělavá až načernalá, s nahnědlým, na bázi objímavým křídlem.

Možná záměna:
Od našich dalších původních borovic, borovice blatky (Pinus uncinata subsp. uliginosa) a b. kleče (P. mugo), se borovice lesní liší mladou borkou rezavě hnědou, statným vzrůstem, stopkatými šiškami a štítky semenných šupin bez černého lemu. Záměna může nastat také s nepůvodní, avšak často vysazovanou borovicí černou (Pinus nigra), která má však výrazně delší jehlice, které vyrůstají po 3 z brachyblastu a výrazně větší šišky s černým semennými šupinami.

Rozšíření:
Druh s rozsáhlým areálem od Atlantiku po Tichý oceán. V Evropě se vyskytuje v mírném až subarktickém pásmu, od Skotska, přes Skandinávii až po Ural. V jižní Evropě se areál rozkládá od Pyrenejí, přes severní Apeniny a Alpy odkud zasahuje do střední Evropy, po Dinárská a Balkánská pohoří. Izolovaně roste také na Kavkazu. Přirozeně naopak chybí v celé západní atlantské části Evropy (západní Francie, Benelux, Irsko), kde je jen pěstována. Nepůvodní jsou i výskyty na Islandu a v Severní Americe.

V ČR se vyskytuje téměř po celém území. Vzácná je v horských oblastech a svého maxima dosahuje v nadmořských výškách okolo 1000 m (Šumava). Původní populace se vyskytují především ve skalních městech, na písečných přesypech, na sutích a na hadcích, jinde byla (a stále je) vysazována a pěstována.

Ekologie: Borovice lesní roste na písčitých až kamenitých mělkých půdách s nízkým obsahem živin, na podloží s různou reakcí (vápence, silikáty, hadce, rašelina). K typickým stanovištím patří skály, písčiny, kamenité až suťovité stráně a okraje rašelinišť, vysazována je také v lesních kulturách a parcích. Jedná se o světlomilnou dřevinu, která je schopná snášet značné rozpětí půdní vlhkosti. Je diagnostickým druhem řady reliktních společenstev boreokontinentálních lesů z třídy Vaccinio-Piceetea.

Jedná se o dlouho žijící druh, který se dožívá až 350 let. Solitérní jedinci začínají kvést okolo 15. roku života, stromy v zápoji kvetou poprvé až okolo 30. roku, na vlhkých půdách pak ještě výrazně později. Na kořenový systém borovic je zapojena celá řada ekto– i endomykorhizních hub.

Makrofanerofyt, který kvete v květnu, šišky plně dozrávají na jaře třetího roku.

Význam: Z lesnického hlediska velmi oblíbená a významná dřevina s půdoochrannou funkcí. Dřevo borovice lesní je relativně měkké a smolnaté, proto se využívá spíše než pro nábytkářské účely jako palivo. Je také zdrojem terpentýnových silic a kalafuny. Borovice plní také okrasnou funkci a pěstují se solitérně na zahradách a parcích, případně také jako bonsaje.

Kultivary: Vyšlechtěna byla celá řada kultivarů, oblíbené jsou zejména mrazuvzdorné odrůdy menšího vzrůstu, např. Pinus sylvestris 'Aurea' (keřovitý vzrůst, koruna kulovitá, jehlice žlutozelené až zlatavé), P. sylvestris 'Compressa' (keřovitý vzrůst, koruna široce válcovitá, jehlice modrozelené), P. sylvestris 'Fastigiata' (vzrůst až 15 m, koruna úzká, válcovitá, jehlice modrozelené), P. sylvestris 'Nana' (keřovitý vzrůst, koruna hustě větvená, kulovitá až kulovitě kuželovitá, jehlice modrozelené) a P. sylvestris 'Watereri' (vzrůst do 3 m, koruna kulovitá, jehlice modrozelené).

 

 

Literatura:

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.

Skalická A. (1997): Pinus L. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 1, 2. vydání, Academia, Praha, 289–308.