Ophioglossum vulgatum - hadí jazyk obecný

24. 6. 2017 vytvořil Václav Dvořák

Ophioglossum vulgatum L. – hadí jazyk obecný

Syn.: Ophioglossum unifolium Gilib., O. ovatum Salisb.

Čeleď: Ophioglossaceae – hadilkovité

Status: VU, §O

 

Popis: List obvykle jediný, do 20 cm vysoký, dlouze řapíkatý, lysý, s vyvinutou dřípenou, brvitou, světle hnědou pochvou; sterilní část listu široce vejčitá, sbíhavá na bázi, tupá na vrcholu, celokrajná, žlutozelená až zelená; fertilní část nese výtrusnice ve dvou řadách.

 

Možná záměna: Nezaměnitelná kapradina zejména díky celistvé sterilní části listu, která ji odlišuje od rodu vratička (Botrychium).

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým areálem zahrnujícím mírný pás severní polokoule. Roste od Evropy po střední Asii, na Dálném východě, v Severní Americe (zejména na východním pobřeží), ale též v západní části rovníkové Afriky, na ostrovech Svatých Tomáš a Reunion a v severní Africe.

 

V České republice je druh znám roztroušeně z celého území, zejména však ze středních poloh. Vzácně zasahuje až do subalpínského stupně.

 

Ekologie: Roste na vlhkých a zamokřených loukách, na pastvinách a ve světlých lesích. Preferuje různé horninové podklady, většinou však preferuje na reakci zásadité až neutrální půdy. Sporofyty žijí v mutualistickém vztahu s houbami z oddělení Glomeromycota.

 

Geofyt s fenologickým optimem od června do srpna.

 

Ochrana a ohrožení: Hadí jazyk je řazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožených taxonů. V Červeném seznamu je veden mezi druhy zranitelnými (VU), v některých oblastech jako je jižní část Čech je dokonce považován za kriticky ohrožený taxon. Druh je v terénu často velmi nenápadný a tím pádem snadno přehlédnutelný, přesto z naší přírody jeho lokalit citelně ubývá.

 

Zajímavost: Hadí jazyk nachází využití i v lékařství pro své antiseptické a styptické účinky. Jeho sběr v přírodě je ovšem přísně zakázán.

 

 

 

Literatura:

 

Field K. J. et al. (2015): From mycoheterotrophy to mutualism: mycorrhizal specificity and functioning in Ophioglossum vulgatum sporophytes. – New Phytologist, 205(4): 1492–1502.

 

Chrtková A. (1997): Ophioglossum L. In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky, vol. 1, 2. vydání, Academia, Praha, 224–226.

 

Mannar Mannan M. et al. (2008): A Review on the Potential Uses of Ferns. – Ethnobotanical Leaflets, 12: 281–285.