Eriophorum latifolium Hoppe – suchopýr širolistý

Syn.: Eriophorum polystachyon L.; Scirpus angustifolius subsp. latifolius T. Koyama

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: EN

Popis: Bylina s krátce větveným oddenkem, řídce trsnatá. Lodyhy přímé, 3hranné, 20–60 cm vysoké. Listy ploché, s krátkou kápovitou špičkou, horní listy s červenohnědou pochvou výrazně kratší než čepel, bez jazýčku. Klásky po 2–12, dlouze stopkaté, nicí; stopky drsné; plevy vejčitě kopinaté, jednožilné, na bázi červenohnědé, s úzkým prosvítavým lemem. Okvětní štětinky sněhobílé. Plodem jsou 3hranné, červenohnědé nažky.

Možná záměna: Tento druh patří k suchopýrům s na dotyk drsnými stopkami klásků, z takový ještě z našeho území známe velmi vzácný suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile), který vyniká dlouze plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají jednotlivé lodyhy. Nejvyšší lodyžní list má vyniklý jazýček a plevy jsou u s. štíhlého vícežilné.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým euroasijským areálem zaujímajícím boreální pás obou kontinentů. Na evropském kontinentu se vyskytuje roztroušeně, na sever zasahuje po polární kruh, na jih po Pyreneje a Balkánský poloostrov. Na východě areál dosahuje Mongolska.

V České republice se historicky vyskytoval roztroušeně, jen místy hojněji, ale alespoň bodově po celé zemi. Dnes je mnohem vzácnějším druhem, který se vyhýbá sušším oblastem sz. Čech, jižní a stř. Moravy. Častější bývá v regionech s častějším vápnitým podložím či biotopy, např. na flyši v Bílých Karpatech.

Ekologie: Suchopýr širolistý je vlhkomilným druhem, který roste na prameništích, lučních mokřadech či na slatinách. Preferuje mokré, humózní půdy se zásaditou reakcí. Je součástí několika vzácných vegetačních typů, např. slatinišť sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis či sv. Caricion davallianae.

Hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od konce května do července.

Ochrana a ohrožení: Suchopýr širolistý není řazen mezi zvláště chráněné druhy, ale v Červeném seznamu je veden jako ohrožený (EN). V průběhu 20. století tento suchopýr značně ustoupil vinou přímé destrukce stanovišť či pozvolnými melioracemi, které vedly k vysušení míst výskytu řady kalcifilních, mokřadních druhů.

Literatura:

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

Kaplan Z., Danihelka J., Štěpánková J., Bureš P., Zázvorka J., Hroudová Z., Ducháček M., Grulich V., Řepka R., Dančák M., Prančl J., Šumberová K., Wild J. & Trávníček B. (2015): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 1. – Preslia 87: 417–500.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!