V centrální části Novohradských hor se rozkládá jedno z nejstarších chráněných území v České republice. Už v roce 1838 jej nechal hrabě Jiří František August Buquoy vyčlenit společně s pralesem Hojná Voda (NPP) z hospodářských lesů, a tím dal založit jedno z nejstarších chráněných území nejen u nás, ale i v Evropě. Prales, který se leží na plochém hřbetu nad Tisovým potokem při státní hranici s Rakouskem, tak dnes patří k nejzachovalejším lesním porostům květnatých bučin a podmáčených smrčin s přirozeným vývojem.

NPR Žofínský prales

Kraj: Jihočeský, okres: Český Krumlov

Rozloha: 101,62 ha

Vyhlášeno: 1838

Spolu s okolními lesy, které jsou chráněny jako PR Pivonické skály, tvoří Žofínský prales evropsky významnou lokalitu Žofínský prales – Pivonické skály (CZ0310163), které mají za cíl chránit hodnotná společenstva bučin a smrčin s výskytem mechu, dvouhrotce zeleného (Dicranum viride). Společně pak také leží uvnitř Ptačí oblasti Novohradské hory (CZ0311039), která je vyhlášena pro ochranu populací datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a jeřábka lesního (Bonasa bonasia).

Geologické podloží rezervace tvoří porfyrická biotitická žula, která je součástí moldanubického plutonu. Zvětráváním z ní vzniká dobře propustné hlinitopísčité až písčitojílovitohlinité půdy s velkým obsahem skeletu. Několik nevýrazných terénních vrcholů je pokryto nesouvislou kamennou sutí. Západní a východní svahy jsou členěny mělkými údolíčky, ve kterých pramení několik drobných potoků. Tisový potok tvoří severní a východní hranici rezervace a všechny drobné vodoteče stékající z vrchu rezervace se do něj postupně vlévají. 

Vegetace rezervace tvoří z největší části mezotrofní květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), zde v regionální variantě s hojnou řeřišnicí trojlistou (Cardamine trifolia). V okolí Tisového potoka a jeho přítoků, včetně pramenišť jsou vyvinuty podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum, Equiseto-Piceetum). Ve stromovém patře tak převládají buky lesní (Fagus sylvatica; přibližně 80 %) s příměsí smrku ztepilého (Picea abies; 15%), jedle bělokoré (Abies alba; 5 %), vtroušeně se objevuje javor klen (Acer pseudoplatanus) a jilm horský (Ulmus glabra). Keřové patro je chudší a ve většině míst je tvořeno zmlazujícím bukem. Bylinné patro je druhově velmi početné. Mimo jiné zde rostou tyto chráněné nebo vzácné druhy: žindava evropská (Sanicula europaea), dřípatka horská (Soldanella montana), lipnice oddálená (Poa remota), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), vrbovka tmavá (E. obscurum), pleška stopkatá (Willemetia stipitata), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), kapraď podobná (Dryopteris expansa), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora), vranec jedlový (Huperzia selago), hruštička menší (Pyrola minor), prha arnika (Arnica montana) nebo hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Velmi významná a druhově nesmírně bohatá je mykoflóra rezervace, z níž se uvádí více než 600 druhů makromycet. Rezervace se vyznačuje velkým počtem hub vázaných odumírající dřevo. Mezi nejvzácnější patří např. bolinka černohnědá (Camarops tubulina) rostoucí na jedli, bělochoroš Kmeťův (Tromyces kmetii) rostoucí naopak na mrtvém dřevě buků, dále pórnatice černající (Rigidoporus crocatus) nebo štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii) a nespočet dalších druhů. Neméně významná je lokalita z pohledu výskytu mechorostů a lišejníků. Rostou zde vzácné a kriticky ohrožené druhy, např. lišejník terčovka dírkovaná (Menegazzia terebrata) nebo mech dvouhrotc zelený (Dicranum viride).

Fauna bezobratlých živočichů je v území rezervace průběžně studována a poznatky o její diverzitě jsou neobvykle rozsáhlé. Zkoumány byly také skupiny méně obvyklé, jako jsou krytenky, hlístice a další. Z významných druhů měkkýšů se zde vyskytují horské a podhorské druhy jako závornatka křížatá (Clausilia cruciata) nebo vrásenka pomezní (Discus ruderatus) a sítovka blýštivá (Aegopinella nitens). Z pavouků zde byli nalezeni také málo běžné a vzácné druhy jako pavučenka ploskonosá (Mecopisthes silus), plachetnatka trojúhlá (Saaristoa firma) nebo pavučenka Hellerova (Diplocephalus helleri). Velmi početně je také zastoupená skupina brouků, hlavně druhů vázaných na mrtvé dřevo nebo houby. Z rezervace je znám výskyt druhů jako je lesklec (Rhizophagus cribratus), lanýžovník (Agathidium discoideum), pýchavkovník červcový (Endomychus coccineus) nebo kornatec drobný (Peltis ferruginea) a vzácný kornatec velký (Peltis grossa). Mezi další zajímavé brouky s omezeným areálem výskytu v ČR patří zde žijící střevlíček (Pterostichus pumilio) nebo roháček jedlový (Ceruchus chrysomelinus). Zajímavé druhy motýlů představují převážně druhy s noční aktivitou jako je píďalka prameništní (Lampropteryx otregiata), slimákovec malý (Heterogenea asella) nebo různorožec černopásný (Fagivorina arenaria) či šedavka bučinová (Apamea illyria). Z denních motýlů zde byl zaznamenán například okáč černohnědý (Erebia ligea). V Tisové potoce žije společně pstruh obecný (Salmo trutta) s vrankou obecnou (Cottus gobio). V prameništích se rozmnožuje skokan hnědý (Rana temporaria). Během ornitologických průzkumů bylo zjištěno více než 45 hnízdících druhů ptáků. Mezi nejvýznamnější ptačí druhy patří datlík tříprstý (Picoides tridactylus), čáp černý (Ciconia nigra), sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) nebo lejsek malý (Ficedula parva). Mezi savci dominují netopýři, převážně druhy vázané na lesní prostředí jako jsou netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr severní (Eptesicus nilssonii) a netopýr rezavý (Nyctalus noctula).

Význam Národní přírodní rezervace Žofínský prales není pouze v zachovalém lesním prostředí, jde také o významnou výzkumnou plochu. Dlouholetý nerušený vývoj společenstva zda představuje ukázkový pralesní ekosystém, který je důležitou složkou pro výzkum vývoje lesní vegetace, přirozených procesů a obecně pralesů ve střední Evropě. Rezervace je přístupná pouze výjimečně pro odborné exkurze, tak aby se minimalizovaly nežádoucí vlivy na pralesní ekosystém a zároveň je oplocená, aby bylo zamezeno pronikání lesní zvěře do rezervace, a tím byl omezen okus zmlazujících dřevin (jedle, buk).

Literatura:

Albrecht J. a kol. (2003): Českobudějovicko. In: Mackovčin, P. (ed): Chráněná území ČR, svazek VIII. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 808 pp.

AOPK ČR (2019): Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. 2019-11-18.
  
Mačát, Z. (2019): Terénní zápisky z roku 2019.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!