Huperzia selago - vranec jedlový

4. 3. 2014 vytvořil Michal Hroneš

Huperzia selago (L.) Mart. – vranec jedlový
Syn.: Lycopodium selago L., Lycopodium reflexum Opiz, Urostachys selago (L.) Herter, Mirmau selago (L.) H. P. Fuchs, Plananthus selago (L.) P. Beauvois
Čeleď: Lycopodiaceae – plavuňovité
Status: C3, §3

Popis: Vytrvalé, trsnaté, 5-30 cm vysoké rostliny s přímými nebo jen při bázi poléhavými, vidličnatě větvenými lodyhami. Lístky (trofofyly) jsou čárkovitě kopinaté, špičaté, téměř celokrajné, zelené či žlutozelené, hustě porůstající lodyhu. Sporofyly jsou nahloučeny v horní části lodyh, ve svém paždí nesoucí hnědavé výtrusnice.

Možná záměna: Jedná se v podstatě o nezaměnitelnou rostlinu. Od plavuní ji lze v plodném stavu rozeznat podle absence výtrusného klasu, ve sterilním stavu podle vidličnatě větvených, vzpřímených a přibližně stejně dlouhých větví.

Rozšíření: Cirkumpolárně rozšířený druh. Souvislý areál se rozkládá především v arktickém až boreálním pásmu severní polokoule. Jižněji se vyskytuje především v horách a také v inverzních polohách.

V ČR se jedná o druh s těžištěm výskytu ve vyšších horách (Sudety, Šumava, Beskydy), vzácněji se s ním však lze setkat i v nižších polohách, především v inverzních údolích a pískovcových skalních městech.

Ekologie: Obligátní acidofyt, tj. druh, který vyžaduje kyselé substráty. Roste na kyselých sutích, v subalpínských vyfoukávaných trávnících, na pískovcových skalách či v podrostu horských smrčin.

Kromě pohlavního rozmnožování výtrusy, se vranec jedlový rozmnožuje také vegetativně pomocí opadavých pupenů.

Chamaefyt, jehož výtrusy se vytváří obvykle od května do října.

Ohrožení a ochrana: Druh je chráněn zákonem v kategorii ohrožený.

Taxonomická poznámka: Druh se v rámci svého areálu rozpadá do několika morfologicky odlišných taxonů, které byly dříve hodnoceny jako poddruhy (např. subsp. myoshianum). Podle současných názorů jsou tyto taxony hodnoceny jako samostatné druhy.

 

 

Literatura:

Kubát K. (1997): Huperziaceae. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 1: 190–192, Academia, Praha.

Wagner W. H. & Beitel J. M. (1993): Lycopodiaceae. – In: Flora of North America Editorial Committee (eds), Flora of North America 2: 18–37, Oxford University Press, New York.

Zhang L. B. & Iwatsuki K. (2013): Lycopodiaceae. – In: Wu Z. Y., Raven P. H. & Hong D. Y. (eds), Flora of China 2–3: 13–34, Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden Press, St. Louis.