Jak správně rozluštit a orientovat se v rozšíření rostlinných druhů.

Fytogeografie je vědní disciplína zabývající se rozšířením rostlin na Zemi, představuje jakousi syntézu oborů botanických a geografických. Již na počátku 19. století byl samotný pojem A. Humboldtem vymezen a tak nám byly položeny základy tohoto vědního oboru. Na našem území se o rozvoj fytogeografie zasloužilo hned několik významných osobností jako byl K. Presl, J. Palacký, na začátku 20. století to byl především Josef Podpěra, J. Dostál a v posledních desetiletích P. Plesník, M. Smejkal a Radovan Hendrych.

Rozšíření rostlin však lze chápat z několika hledisek. Areály konkrétních rostlinných taxonů studuje chorologie, změny a vývoj flóry v prostoru a čase zkoumá florogeneze. Podobností květen v různých částech světa se zabývá regionální fytogeografie a v neposlední řadě bychom ve výčtu disciplin neměli opomínat ani geografii vegetační, zabývající se rostlinnými formacemi.

Proniknout do tajemství rozšíření rostlinných druhů není vůbec jednoduché. Každý druh je svým způsobem specifický, vázaný na jiné biotické a abiotické podmínky a na celém světě snad neexistují 2 druhy, které by měly naprosto shodný areál, co se týče velikosti, hranic, struktury, stability a řady dalších hledisek (avšak jak již bylo napsáno, mohou si být v areálech podobné či blízké).

V článcích na Natuře Bohemice se samozřejmě věnujeme i rozšíření rostlinných taxonů. Pojďme tedy pronikat do tajů cizích slov, které se v textech objevují. V první řadě, areál druhu je buď souvislý a nebo nesouvislý (disjunktivní), tj. výrazně oddělený na několik částí (subareálů), které mohou být roztříštěny na drobné arely.

Areály se tedy od sebe liší (více či méně), přesto jsou si podobné a díky této podobnosti dokážeme takové areály shrnout a zaškatulkovat do určitých skupin, které shrnují druhy, které tak představují určitý geografický element (geoelement). Dnes je takovéto "škatulkovaní" poměrně nejednotné, přesto poskytuje kvalitní obraz o květeně určité geografické oblasti. Ukážeme si pár základních elementů, s kterými se zde v článcích můžete setkat, resp. s čím se setkáme v evropské potažmo v české květeně.

Atlantské druhy - jejich hlavní území se nachází při pobřeží atlantského oceánu od Norska po Portugalsko, vázané na mírnou zimu a mírné léto, často druhy rašelinišť, vřesovišť. Do střední Evropy pronikají velmi sporadicky, v ČR jsou to většinou druhy na okraji areálu, dnes kriticky ohrožené (vřesovec čtyřřadý, vláskatec tajemný) nebo vyhynulé (blánatec kentský).

Subatlantské druhy - podobné nároky a rozšíření jako předešlé druhy, avšak snášející drsnější klimatické podmínky, v české květeně častější prvky, s kterými se setkáváme především v severních a západních Čechách, například hrotnosemenka hnědá (Rhynchospora fusca), žabníček vzplývavý (Luronium natans), rozrazil horský (Veronica montana) ad.

Mediteránní druhy - centrem výskytu těchto druhů je oblast Středozemního moře, které splňuje specifické nároky na velmi krátkou a mírnou zimu, teplé a suché léto.

U nás se téměř nevyskytují, popř. je jejich původnost velmi sporná. Typickými zástupci jsou různé druhy dubů, jako Quercus suber a Q. ilex, vavříny a oleandr.

Submediterání druhy - těžiště rozšíření představuje severní část Středozemí, často s přesahem do střední a východní Evropy. V ČR se s takovými taxony setkáváme poměrně často v teplejších oblastech Čech a Moravy. Patří sem druhy jako jeřáb břek (Sorbus torminalis), vstavač trojzubý (Orchis tridentata), vstavač nachový (Orchis purpurea), mochna malokvětá (Potentilla micrantha), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) a řada dalších.

Karpatské druhy - druhy omezené na oblast Karpat a jejich nejbližšího okolí, v naší flóře se můžeme setkat např. s kyčelnicí žláznatou (Dentaria glandulosa), která má nejzápadnější hranici svého areálu v PR Království u Grygova nebo též s bikou žlutavou (Luzula luzulina).

Obdobným případem jsou i alpské elementy, omezené na oblast Alp, v ČR zastoupené např. lněnkou zobánkatou (Thesium rostratum).

Ponticko-panonské druhy - těžiště areálů se nachází v jihoruských a ukrajinských stepích, kolem Černého moře (Pontikum) nebo v oblasti Velké uherské nížiny (Panonikum), též se často areálově prolínající, migrující z oblasti pontické, přes panonskou, dále na západ do Evropy. Pro tyto druhy je specifickým požadavkem kontinentální klima, s výraznými teplotními extrémy během ročních období i dne, často druhy stepní, např. katrán tatarský (Crambe tataria), len žlutý (Linum flavum), oman německý (Inula germanica), kavyly (Stipa sp.), ostřice nízká (Carex humilis).

Vyhotovené mapky jsou modelovou ukázkou několika z hlavních geoelementů, nejsou vztažené na žádný konkrétní druh, jak je zcela běžné. V praxi to však takto jednoduše nefunguje a řada druhů má natolik složitý areál, že je obtížné jej geograficky vůbec definovat.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!