Carex humilis Leyss. - ostřice nízká

Čeleď: Cyperaceae - šáchorovité

Status: C4a

Popis: Ostřice nízká je vytrvalá bylina tvořící husté a pevné trsy, které jsou zpočátku oválného tvaru, jak se však rozrůstají, rostliny jež tvořily zprvu střed trsu hynou a starší trsy tak nabývají charakteristického tvaru připomínající podkovu či kruh. Listy jsou úzké, 1-2 mm široké, tuhé, žlábkovité, po okrajích lehce osténkaté (tudíž draslavé), na jaře živě zelené, později tmavnou. Pochvy spodních listů jsou lesklé, hnědavě zbarvené, někdy s červeným nádechem. Lodyhy jsou bezlisté, přímé, hladké, obvykle 5-15 cm vysoké, v době květu výrazně nižší než listy. Klásky jsou oddálené, pravidelně rozmístěné po celé délce lodyhy. Samčí klásek je jediný, 10-15 mm dlouhý. Samičích klásků bývá více (2-4), jsou chudokvěté a zahalené do listenů na bázi. Mošničky jsou oválné, chlupaté, s nezřetelným zobánkem. Plevy jsou po okrajích nápadné širokým suchomázdřitým lemem.

Možná záměna: Ve kvetoucím stavu nelze ostřici nízkou zaměnit s jiným druhem. Krátké chudokvěté bezlisté lodyhy, jež jsou skryty v hustých trsech úzkých tuhých listů ji činí snadno rozpoznatelnou. Problém mohou činit sterilní trsy. Podobné biotopy může osidlovat ostřice horská (Carex montana), jež je rovněž hustě trsnatá (někdy i s hnědočervenými pochvami). Ta se však odliší snadno - její listy jsou ploché (nikoliv žlábkovitě prohnuté), na líci hustě drobně chlupaté (nikoliv lysé) a měkké (nikoliv tuhé). Rovněž může růst pospolu s ostřicí drobnou (Carex supina), ta však netvoří trsy ale je výběžkatá.

Rozšíření: Celkový areál druhu pokrývá převážnou většinu Evropy s výjimkou Skandinávie, odkud přes východní Evropu pokračuje na Sibiř a do oblastí východní Asie.

Druh se v ČR vyskytuje roztroušeně od nížin do pahorkatin. Těžiště jeho výskytu je v teplejších krajích, obzvláště v oblastech s vápencovým podložím.

Ekologie: Ostřice nízká roste na stepních, kamenitých až skalnatých stráních, v teplomilných doubravách a na písčinách. Kvete od března do dubna. Jedná se o hemikryptofyt (obnovovací pupeny jsou přes zimu chráněny stařinou nadzemní biomasy z předchozího vegetačního období).

Ohrožení: Druh patří mezi taxony, jež by se v blízké budoucnosti mohly stát ohroženými.

Právě vyšla kniha: Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Kniha je ke stažení ve formátu pdf, nahlédnout můžete zde.