V nížinné krajině středního Polabí se nachází jedna z nejbizarnějších maloplošně chráněných lokalit České republiky. Území tvoří úzký pás mokřadů v depresi mezi tělesem železnice a poli o celkové výměře jen těsně přesahující 1 ha.

PP Netřebská slaniska

Kraj: Středočeský, okres: Mělník

Rozloha: 1,01 ha

Vyhlášeno: 1987

Netřebská slaniska byla vyhlášena v roce 1987. Důvodem pro vznik tohoto chráněného území byl zaznamenaný výskyt několika vzácných slanomilných druhů naší květeny. Samotná rezervace představuje druhotný biotop vzniklý lidskou činností pravděpodobně při pracích na železničním tělese. Vzniklá deprese podél železnice umožnila vzlínání podzemní vody a obnažení půdy bohaté na solné ionty. Na ně se v průběhu let navázalo celé halofytní společenstvo rostlin i živočichů.

Okolí rezervace je však silně ovlivněno zemědělskou činností. Ochranné pásmo rezervace není dodržováno a na hranice přírodní památky navazují kultury polních plodin. Okraje území jsou tak silně degradované a převažují v nich nitrofilní a ruderální druhy rostlin a náletové dřeviny – kostival lékařský (Symphytum officinale), mléč rolní (Sonchus arvensis), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), hluchavka bílá (Lamium album), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), ostružiník ježiník (Rubus caesius), bez černý (Sambucus nigra), růže šípková (Rosa canina) či trnka obecná (Prunus spinosa). Hojný je zde rákos obecný (Phragmites australis). Ve zvodnatělých depresích dominuje psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera) a objevují se i vzácné druhy rostlin. Tou nejcennější je bezesporu solenka Valerandova (Samolus valerandii), kriticky ohrožený druh, který zde byl opět nalezen po více než 20 letech. Z dalších vzácností zde najdeme silně ohroženou ostřici oddálenou (Carex distans) a běžnější zástupce tohoto rodu jako ostřici chabou (C. flacca), o. Otrubovu (C. otrubae), o. plstnatou (C. tomentosa) či o. pobřežní (C. riparia). K solím tolerantním druhům na lokalitě se vyskytujícím patří dále kamyšník širokoplodý (Bolboschoenus laticarpus), potočník vzpřímený (Berula erecta) či skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani). Řada halofytů však na lokalitě již dávno vyhynula. K takovým druhům patří například jitrocel přímořský brvitý (Plantago maritima subsp. ciliata) či hadí mord malokvětý (Scorzonera parviflora). V blízkém okolí se vyskytuje také několik teplomilných polních plevelů jako hlaváček letní (Adonis aestivalis) či ostrolist poléhavý (Asperugo procumbens). Pro tuto část Polabí je typický výskyt nepůvodního starčku jarního (Senecio vernalis).

Fauna lokality není příliš podrobně prozkoumaná. Byl zaznamenán výskyt řady střevlíkovitých brouků. K těm halofilním patří např. Dyschiriodes chalceus. Z ostatních zástupců čeledi jmenujme Blemus discus a střevlíčka (Agonum micans).

Nad místními poli lze častěji pozorovat motáka pochopa (Circus aeruginosus). Ozývají se pěnice – p. pokřovní (Sylva curruca) a p. hnědokřídlá (S. communis). Na polích je k vidění bažant obecný (Phasianus colchicus), v křovinách i ťuhýk obecný (Lanius collurio).

Vzhledem k velikosti území lze předpokládat negativní vliv zemědělské činnosti, která lokalitu může silně obohacovat živinami. Při zanedbání managementu tak dojde k rychlé degradaci jednoho z malá příkladů formací slanobytné květeny ve středních Čechách.

Literatura:

Dvořák V. (2016): Ms. Vlastní pozorování v roce 2016.

Ložek V., Kubíková J., Spryňar P. et al. (2005): Střední Čechy. In: Mackovčin P. & Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIII. Agentura ochrany přiírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp.

Špryňar P., Spilka J. & Veverková A. (2014): Solenka Valerandova (Samolus valerandi) znovu potvrzena v Čechách. – Práce Muzea v Kolíně, řada přírodovědná, 11: 45–54.

Záruba P. (2001):Slaniska v ČR a jejich halofilní entomofauna. – Ochrana přírody, 56(6): 163–167. 

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!