Lanius collurio - ťuhýk obecný

25. 1. 2021 vytvořil Zdeněk Mačát

Lanius collurio Linnaeus, 1758 – ťuhýk obecný

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Laniidae – ťuhýkovití

Status: O, NT, IUCN: LC, Birds Directive I, Bern II

 

Popis: Ťuhýk obecný je 1618 cm velký pěvec. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje mezi 2234 g. Na první pohled jsou nápadné jeho relativně krátká křídla, dlouhý ocas a mohutný hákovitý zobák se zejkem. Samec a samice jsou barevně výrazně odlišní a jde snadno identifikovat. Zbarvení samce je pestřejší. Vrch hlavy a krku je světle šedý, od čela a zobáku se táhne přes oko černá páska, která končí u příuší. Hřbet a záda jsou kaštanově hnědé, kostřec a vrchní ocasní pera jsou šedé. Prostřední rýdovací pera jsou celá černá, zatímco ty okrajové jsou bílé s černými konci. Spodní strana těla je bělavě okrová. Hlava samice je hnědá až hnědo-šedá s výrazným hnědým proužkem pod okem. Svrchní strana těla je matně hnědá, spodní strana těla je bělavá s hnědým nádechem, prsa a boky jsou příčně hnědě vlnkované (šupinovití skvrny). Mladí jedinci se dosti podobají samici. Na rozdíl od ní má husté vlnkování také na svrchní straně těla. Zpěv ťuhýka je nevýrazný a tichý, varování je známé a dobře rozpoznatelní (k poslechu zde), dokáže však také dobře imitovat ostatní ptáky.

 

Možná záměna: Díky zbarvení nápadný a typický druh naší krajiny. Jeho záměna za ostatní druhy není moc pravděpodobná.

 

Rozšíření: Evropský druh pěvce, který obývá celý kontinent mimo Britské ostrovy, jižní Španělsko a severní Skandinávii a Rusko. Na východ je dále rozšířen do Malé Asie, západní Sibiře, na Altaj do kirgizských stepí. V celé části evropského areálu je striktně tažným druhem. Zimuje v jižní až jihovýchodní Africe.

 

Ťuhýk obecný je rozšířen na většině území ČR. Hnízdí pravidelně od nížin do hor, nikde však není hojným druhem. Na horách hnízdí až do nadmořské výšky 1200 m (Šumava).

 

Biologie a ekologie: Hlavní stanovištěm ťuhýka obecného u nás jsou křovinaté stráně, meze, pastviny s křovinami, okraje lesů nebo zahrady a parky. V dalších oblastech areálu obývá také suché travnaté plochy s křovinami, jako jsou stepi a lesostepi. Ťuhýci jsou obratnými letci. Sedává nápadně na stromech, keřích, drátech. Kořist loví zpravidla na zemi. Jednotlivé páry hnízdní odděleně a každý pár má své teritorium, jehož velikost se pohybuje mezi 10003000 m2. Hnízda bývají od sebe vzdálena minimálně 3060 m. Hnízdní revír obývá pár opakovaně a jeho soudržnost bývá 34 roky. Hnízdo staví oba ptáci a to zpravidla ve větvích křovin (trnka, růže, hloh) vzácněji na stromě. Hnízdo je z rostlinných materiálů, kotlinka vystlána jemnými vlákny, chlupy nebo peřím. Hnízdění začíná v počátcích května a doznívá v polovině července. U nás hnízdí ťuhýci nejčastěji jedenkrát ročně. Snůšku tvoří nejčastěji pět vajec. Na vejcích sedí jen samice, a to přibližně dva týdny. Samec samici krmí při sezení na vejcích. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče. Po vyvedení z hnízda jsou mláďata krmeny zhruba ještě tři týdny až měsíc. Návrat ze zimoviště probíhá na přelomu dubna a května. Odlet vrcholí v průběhu srpna, ale probíhá až do října. Hlavní složkou potravy ťuhýků je hmyz (brouci, blanokřídlí) a další bezobratlí, nejčastěji pavouci. Z obratlovců pak loví hlavně drobné savce, ptáky, plazi nebo obojživelníky. Ve vrcholném létě pojídá také plody rostlin (bez, třešně nebo maliny). Potravu loví nejčastěji na zemi nebo náletem z vyvýšených pozorovatelen. Ťuhýci jsou známí také tvorbou zásobáren v okolí hnízda. Přebytečnou kořist (převážně obratlovce) napichuje na trny do zásoby. Podle údajů z kroužkování se ve volné přírodě ťuhýci dožívají až 7 let.

 

Ohrožení a ochrana: Ťuhýci jsou nejvíce ohroženi změnou hospodaření, která v minulosti probíhala. Během redukce dřevin v okolí polí a na mezích došlo k významnému poklesu populací, kterou zapříčinila ztráta vhodných hnízdních biotopů. V současnosti je rizikem nejen pro ťuhýky používání chemických prostředků na redukci škůdců v zemědělství. Ochrana druhu spočívá v podpoře mozaikovitosti krajiny a udržení křovinatých pásů podél cest, okrajů lesů, polí a mezí. Ťuhýk obecný je druhem, který je zařazený v příloze I evropské směrnice O ochraně volně žijících ptáků. Z tohoto důvodu jsou pro jeho ochranu na území ČR vyhlášeny tři ptačí oblasti (Doupovské hory, Pálava a Horní Vsacko).

 

 

Literatura:


Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

 

Šťastný K., Hudec K. a kol. (2011): Fauna ČR, svazek 30/2, Ptáci 3/II. - Academia, Praha