Adonis aestivalis - hlaváček letní

3. 11. 2008 vytvořil Martin Hanzl

Adonis aestivalis L. - hlaváček letní  

Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité

Status: C2

 

Popis: Rostliny s 20-60 cm vysokými a nevětvenými, převážně lysými lodyhami. Listy jsou velmi jemně členěné v čárkovité úkrojky nepřesahující šířkou 1 mm. Dolní listy jsou řapíkaté, zatímco horní přisedlé. Květy hlaváčků letních mají v obvykle 2-3,5 cm v průměru. Široce vejčité kališní lístky měří 6-10 mm a jsou lysé. Korunních lístků je 5 nebo 6 (vzácně až 8), jsou úzce vejčité, 10-18 mm dlouhé a mají červenou barvu s tmavou skvrnou na bázi (květy mohou být vzácně žluté - tato odchylka byla popsána jako var. citrinus). Plodem jsou zobánkaté nažky s prohlubeninami na povrchu. Hlaváček letní je jedovatá rostlina (obsahuje srdeční glykosidy).

 

Možná záměna: Hlaváček letní lze v naší flóře zaměnit za velmi podobný avšak kriticky ohrožený hlaváček plamenný (Adonis flammea). Ten se liší vlnatě chlupatými kališními lístky délky ? až ? lístků korunních (hlaváček letní má kališní lístky lysé a délky ? až ? korunních lístků). V zahradách bývá často pěstován hlaváček roční (Adonis annua), který se liší 6 až 10  vejčitými korunními lístky a kalichem odstálým od koruny (hlaváček letní má korunních lístků 5 až 6 (vzácně až 8), jsou úzce vejčité a kalich je přitisklý ke koruně).

 

Rozšíření: Celkový areál druhu se táhne od Francie přes jižní a střední Evropu, jižní část bývalé SSSR, Turecko a Írán do západního Himaláje. Hlaváček letní se vyskytuje rovněž v severní Africe.

 

V ČR druh obývá teplé oblasti Čech a Moravy. Může být však přechodně zavlékán i do chladnějších oblastí.

 

Ekologie: Hlaváček letní je typicky polním plevelem, obývá však i ruderální stanoviště podél cest v teplejších oblastech. Kvete od května do června.

 

Ohrožení: Populace hlaváčku letního silně poklesly vlivem intenzifikace zemědělství spojeného s jeho chemizací. Vzhledem k jeho typickým stanovištím je jakákoliv územní ochrana velmi problematická. Hlaváček letní je druh s nízkou konkurenceschopností, a proto je závislý na pravidelných disturbancích (orba a jiné způsoby narušování povrchu půdy).