Adonis aestivalis - hlaváček letní

3. 11. 2008 vytvořil Martin Hanzl

Adonis aestivalis L. – hlaváček letní  

Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité

Status: NT

 

Popis: Rostliny s 20–60 cm vysokými a nevětvenými, převážně lysými lodyhami. Listy jsou velmi jemně členěné v čárkovité úkrojky nepřesahující šířkou 1 mm. Dolní listy jsou řapíkaté, zatímco horní přisedlé. Květy hlaváčků letních mají v obvykle 2–3,5 cm v průměru. Široce vejčité kališní lístky měří 6–10 mm a jsou lysé. Korunních lístků je 5 nebo 6 (vzácně až 8), jsou úzce vejčité, 10–18 mm dlouhé a mají červenou barvu s tmavou skvrnou na bázi (květy mohou být vzácně žluté – tato odchylka byla popsána jako var. citrinus). Plodem jsou zobánkaté nažky s prohlubeninami na povrchu. Hlaváček letní je jedovatá rostlina (obsahuje srdeční glykosidy).

 

Možná záměna: Hlaváček letní lze v naší flóře zaměnit za velmi podobný avšak kriticky ohrožený hlaváček plamenný (Adonis flammea). Ten se liší vlnatě chlupatými kališními lístky. V zahradách bývá často pěstován hlaváček roční (Adonis annua), který se liší 6 až 10 vejčitými korunními lístky a kalichem odstálým od koruny (hlaváček letní má korunních lístků 5 až 6 (vzácně až 8), jsou úzce vejčité a kalich je přitisklý ke koruně).

 

Rozšíření: Celkový areál druhu se táhne od Francie přes jižní a střední Evropu, jižní část bývalé SSSR, Turecko a Írán do západního Himaláje. Hlaváček letní se vyskytuje rovněž v severní Africe.

 

V ČR druh obývá teplé oblasti Čech a Moravy s největší koncentrací lokalit v sz. Čechách a na jižní Moravě. Může být však přechodně zavlékán i do chladnějších oblastí.

 

Ekologie: Hlaváček letní je typicky polním plevelem, obývá však i ruderální stanoviště podél cest v teplejších oblastech.

 

Jednoletý terofyt, který kvete od května do června.

 

Ohrožení: Populace hlaváčku letního silně poklesly vlivem intenzifikace zemědělství spojeného s jeho chemizací. Vzhledem k jeho typickým stanovištím je jakákoliv územní ochrana velmi problematická. Hlaváček letní je druh s nízkou konkurenceschopností, a proto je závislý na pravidelných disturbancích (orba a jiné způsoby narušování povrchu půdy).

 

   

 

Literatura:


Křísa B. (1997): Adonis L. In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 1, 2. vyd., Academia, Praha, 468–470.