Zlatý vrch - Národní přírodní památka

20. 1. 2015 vytvořil Václav Dvořák

Nedaleko České Kamenice se rozkládá jeden z nejpozoruhodnějších skalních útvarů v České republice, lokalita evropského významu Národní přírodní památka Zlatý vrch.

 

NPP Zlatý vrch

Kraj: Ústecký, okres: Děčín

Rozloha: 4 ha

Vyhlášeno: 1964

 

Lomová těžba čediče, která na Zlatém vrchu (656 m n.m.) probíhala do roku 1940, resp. definitivně ustala až v 70. letech minulého století, odkryla vnitřní stavbu neovulkanického tělesa s vertikální odlučností čediče, nebo-li „varhany“. Podobné známe např. z NPP Panská skála, ale ty na Zlatém vrchu jsou 2,5krát delší a vytváří impozantní stěnu vysokou místy až 30 metrů. Samotné vulkanické těleso lze rozdělit na tři facie – podložní, hlavní tvořené čedičovými sloupky vzniklými velmi pomalým ochlazováním magmatu a horní facii, která má podobu nasazené „čepice“. Lokalita je z geologického a geomorfologického hlediska velmi ceněná a společně se sousedním Stříbrným vrchem byla chráněna již říšskoněmeckými výnosy, resp. v 60. letech byla vyhlášena jako NPP.

Předmětem ochrany je tedy čedičové těleso, přesto i biota si zaslouží pozornost. Okolní lesy jsou tvořené směsí kulturních jehličnatých výsadeb a smíšeného přirozenějšího porostu, místy by porosty šly klasifikovat jako suťové lesy a acidofilní i květnaté bučiny. V bylinném patře lze nalézt samorostlík klasnatý (Actaea spicata), válečku lesní (Brachypodium sylvaticum), třtinu chloupkatou (Calamagrostis villosa), ječmenku evropskou (Hordelymus europaeus), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), strdivku jednokvětou (Melica uniflora), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), netýkavku nedůtklivou (Impatiens noli-tangere), rozrazil horský (Veronica montana), hrachor jarní (Lathyrus vernus) a poměrně hojně i lilii zlatohlavou (Lilium martagon).

 

Z hub lze nalézt několik zajímavých taxonů, např. silně ohroženou káčovku jeřábovou (Biscogniauxia repanda), rovněž silně ohroženou řasnatku uhelnou (Peziza echinospora) nebo miniaturní palušku rudonohou (Typhula erythropus).

 

Z bezobratlých živočichů lze v balvanitých plochách nalézt ohroženého střevlíka (Carabus problematicus). Chladné sutě vyhledává i několik pozoruhodných druhů pavouků jako je plachetnatka suťová (Wubanoides uralensis), slíďák ostnonohý (Acantholycosa norvegica), pavučenka nosatá (Nusoncus nasutus) nebo ohrožená pavučenka dvojzubá (Diplocentria bidentata). Na lokalitě můžeme rovněž nalézt ohroženého plže hrotici obrácenou (Balea perversa) nebo vzácnější horský druh vrásenku pomezní (Discus ruderatus).

 

Na sutích se v letních měsících vyhřívá zmije obecná (Vipera berus), v horní části skální stěny je nainstalována budka pro výra velkého (Bubo bubo) a po skalách nezřídka skáče kamzík horský (Rupicapra rupicapra).

 

Vzhledem k charakteru chráněného území v současnosti nehrozí významnější negativní vlivy na lokalitu. Těžba čediče již pravděpodobně nebude obnovena. 

 

   

 

Literatura:

 

 

Mackovčin P (ed.) (1999): Chráněná území ČR. Svazek I, Ústecko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.