Impatiens noli-tangere - netýkavka nedůtklivá

31. 7. 2021 vytvořil Václav Dvořák

Impatiens noli-tangere L. – netýkavka nedůtklivá

Syn.: Impatiens lutea Lam.

Čeleď: Balsaminaceae – netýkavkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Jednoletá lysá bylina s přímou, ojíněnou, v horní části větvenou, zelenou až nafialovělou lodyhou, vysokou obvykle 40–90 cm. Lodyžní listy střídavé, hrubě zubaté, na bázi se stopkatými žlázkami. Květy v úžlabních hroznech, obvykle po 3–4, zlatožluté, uvnitř červenohnědě tečkované; ostruha dolů zahnutá. Tobolky pukají 5 chlopněmi, obsahují olivově zelená semena.

 

Možná záměna: Za květu díky velkým květům a dolů ohnuté ostruze dobře poznatelný druh. Ve sterilním stavu odlišitelný od listů netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora) díky ojíněným, tupě zakončeným listům.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým cirkumboreálním areálem zaujímajícím Eurasii, Aljašku a západní část Kanady, jinde na severoamerickém kontinentu je nahrazena blízce příbuzným vikariantem netýkavkou (I. capensis).

 

V Česku roste na většině území s výjimkou nejsušších, nelesních oblastí, což zahrnuje především oblast jižní Moravy. Zdá se však, že v kulturní krajině je vytlačována nepůvodními netýkavkami.

 

Ekologie: Netýkavka nedůtklivá preferuje polostinná až stinná stanoviště při březích lesních potoků, lužní i jiné typy lesů, lesní prameniště a rokliny. Vyhledává mokré, humózní půdy. Semena vystřeluje z pukajících tobolek na dlouhé vzdálenosti, což je její typickou strategií šíření. Je součástí řady typů lesní vegetace, např. suťových lesů sv. Tilio platyphylli-Acerion a pramenišť sv. Caricion remotae.

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od července do začátku září.

 

Poznámka: V minulosti byla využívána v lidovém léčitelství pro údajné projímavé, diuretické a protizánětlivé účinky. Rostliny však obsahují značné množství oxalatů, které jsou naopak pro organismus škodlivé. Mladé, uvařené výhonky jsou jedlé.

 

 

Literatura:

 

Slavík B. (1997): Impatiens L In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 230–240.