Slatinná louka u Velenky - Národní přírodní památka

31. 5. 2010 vytvořil Václav Dvořák

"Jak je ten svět pořád hezčí a hezčí. Ne že by byl, ale já ho pořád tak vidím." Možná si vybavujete citát Bohumila Hrabala, člověka a pana spisovatele, který řadu let prožil v malé vesničce a dnes již legendární chatařské oblasti Kersko. A možná mu tato rovinatá polabská krajina, borovicové lesy a rozkvetlé louky byly tou správnou inspirací. Nebylo by se čemu divit. Vždyť polabské slatinné louky známé jako černavy se staly botanickým pojmem, který alespoň v malých fragmentech přežil rozsáhlé odvodňování, kultivace na zemědělskou půdu zahlcovanou desítky let všelijakou chemií i nepatřičné zásahy ochranářů. I přesto všechno se dnes můžeme těšit z jedinečné geologické a především botanické lokality reprezentující slatinnou vegetaci vyvinutou na minerálně bohatých organozemích.

 

NPP Slatinná louka u Velenky

kraj: Středočeský, okres: Nymburk

rozloha: 1,04 ha

vyhlášeno: 1972

 

NPP Slatinná louka u Velenky je svou rozlohou skutečný "prcek" mezi chráněnými územími. Přesto na 1 ha nacházíme bohatý květnatý luční porost, jehož součástí je celá řada zvláště chráněných druhů rostlin, ještě více druhů vedených pouze v Červeném seznamu a 2 druhy zařazené do evropské soustavy NATURA 2000. Po řadě peripetií, zmíněných již v úvodním odstavci, je velmi ošemetné klasifikovat dnešní vegetaci za čistě slatinnou. Lokalita je spíše mozaikou vlhkých slatin sv. Caricion davallianae, vlhčí luční vegetace sv. Molionion a degradovaných suchých písčitých porostů sv. Plantagini-Festucion. Botanického významu území nabývá výskytem kriticky ohroženého druhu lněnky bezlistenné (Thesium ebracteatum), jenž měl po dlouhých 100 let na Velence svou jedinou lokalitu v ČR. Stejně cenný je výskyt dalšího kriticky ohroženého druhu mečíku bahenního (Gladiolus palustris), který má na Velence jednu ze tří lokalit v ČR a zároveň se zde roste v nejsilnější, vitální populaci v rámci našeho území. Oba tyto druhy jsou v celé Evropě velmi vzácné a oba jsou vedeny mezi druhy soustavy NATURA 2000. Charakter slatin zde reprezentuje výskyt rovněž velmi vzácného druhu pěchavy slatinné (Sesleria uliginosa). Vlhká místa osidluje silně ohrožený hvozdík pyšný (Dianthus superbus subsp. superbus) či kamýšek obecný (Scirpoides holoschoenus). Stejně jako ohrožená vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) a kosatec sibiřský (Iris sibirica). Obdivovatelé orchidejí si zde přijdou rovněž na své. Na 1 hektaru lze najít jak pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea), tak i vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), vstavač kukačku (Orchis morio), kruštík bahenní (Epipactis palustris), prstnatce (Dactylorhiza ssp.) a perlou na závěr je dnes již historický výskyt vstaveče bahenního (Orchis palustris). K tomu můžeme přidat charakteristické druhy aluviálních luk jako je svízel severní (Galium boreale) a koromáč olešníkový (Silaum silaus). Nechybí ani diagnostický druh sv. Molinion tedy bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Naopak degradovanost a ruderalizaci louky, patrnou především při hranici s polem, dokládá výskyt nepřéhlednutelné řeřichy chlumní (Lepidium campestre). Cestou k chatě pana Hrabala rovněž můžete narazit na vzácný pryšec bahenní (Euphorbia palustris) nebo kozinec dánský (Astragalus danicus).

 

Ze zoologického pohledu je cenný výskyt především vzácnějších bezobratlých živočichů z řádu Isopoda, Hymenoptera či Coleoptera.

 

Lokalita je pravidelně více než 30 let kosena.