Polyommatus icarus - modrásek jehlicový

2. 6. 2018 vytvořil Stanislav Rada

Polyommatus icarus (Rottemburg, 1775) – modrásek jehlicový 

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: běžný druh

 

Popis: Menší motýl s rozpětím křídel 28–32 mm. Křídla samců jsou ze svrchní strany fialově modrá, po okrajích s velmi úzkým černým lemem (pouze na předním okraji zadních křídel je lem široký) a s bílými třásněmi. Svrchní strana křídel samic je tmavohnědá s řadou oranžových skvrn podél okraje zadního i předního křídla (na předním křídle jsou někdy méně výrazné) a s bílými třásněmi. Některé samice mají vnitřní část křídel modře zbarveny, takže hnědá barva zůstává jen při jejich okrajích (forma caerulea). Rub křídel je u samců zbarven šedě, u samic šedohnědě, u obou pohlaví s modravou bází křídel. Při okrajích křídel je řada oranžových a černých skvrn, přičemž samci mají oranžové skvrny na rubu předních křídel jen málo výrazné (někdy chybí). Dále se na rubu křídel nachází mnoho černých, bíle olemovaných oček. Důležitým znakem je přítomnost 1–2 oček u kořene předního křídla (velikost těchto oček je variabilní, velmi vzácně není vyvinuto ani jedno kořenové očko – forma icarinus). Tělo motýlů je hustě ochlupeno, ze svrchní strany je ochlupení samců modré, samic hnědé, ze spodní strany bleděmodré až bílé. Housenka je drobná, nevýrazná, zelená. Kukla je hladká, zbarvená v různých odstínech od světle hnědé či světle zelené až po černou.

 

Možná záměna: S mnoha dalšími druhy modrásků. Důležitým znakem je přítomnost 1–2 oček u kořene předního křídla z rubové strany. Tento znak sdílí modrásek jehlicový pouze s modráskem jetelovým (Polyommatus bellargus) a modráskem vikvicovým (Polyommatus coridon). Oba se liší tmavě skvrnitými třásněmi na okrajích křídel (m. jehlicový je má čistě bílé) a mírně odlišným odstínem zbarvení rubu i líce (u samců m. jetelového spíše blankytně modrá, u samců m. vikvicováho šedomodrá) křídel. Další podobné druhy mj. postrádají kořenové očko – m. vičencový (Polyommatus thersites), m. obecný (Plebejus idas), m. černolemý (Plebejus argus), m. ušlechtilý (Polyommatus amandus), m. tmavohnědý (Aricia agestis).

 

Rozšíření: Velký palearktický areál sahá od severozápadní Afriky přes celou Evropu, Blízký východ a většinu mírného pásu Asie až po pobřeží Tichého oceánu.

 

V ČR velmi hojný druh po celém území, chybí jen v nejvyšších polohách hor. Náš nejhojnější modrásek.

 

Biologie a ekologie: Nenáročný motýl, obývající téměř všechny bezlesé biotopy, od zachovalých skalních stepí a květnatých luk přes zemědělskou krajinu až po městské trávníky a ruderály. Housenky se vyvíjí na rostlinách z čeledi bobovitých – tolice (Medicago), jetel (Trifolium), štírovník (Lotus), čičorka (Coronilla), jehlice (Ononis) i jiné. V Česku létají motýli ve 2–3 generacích ročně (polovina dubna – červen, červenec – srpen, částečná 3. generace září – listopad). Samci vyčkávají na samice na vybraných místech, která brání před jinými samci i jinými druhy modrásků. Oplodněné samice kladou vajíčka po jednom na mladé listy živných rostlin, přičemž upřednostňují rostliny mimo zapojený porost. Housenky se ukrývají na spodní straně listů. Vylučují sekrety atraktivní pro mravence, kteří je na oplátku chrání. Jedná se o fakultativní myrmekofilii, tzn. že soužití s mravenci není k dokončení vývoje bezpodmínečně nutné. Housenky se kuklí na zemi, kukly jsou poté často zahrabány mravenci, někdy i do mravenišť. Housenky poslední generace se ukládají k přezimování na zem do listového opadu (většinou přezimují housenky 3. instaru).

 

 

  

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.