Polyommatus bellargus - modrásek jetelový

18. 8. 2022 vytvořil Stanislav Rada

Polyommatus bellargus (Rottemburg, 1775) – modrásek jetelový 

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: VU

 

Popis: Menší motýl s rozpětím křídel 30–32 mm. Křídla samců jsou ze svrchní strany blankytně modrá, po okrajích s velmi úzkým černým lemem. Svrchní strana křídel samic je tmavohnědá s řadou oranžových skvrn podél okraje zadního a někdy i předního křídla (pokud jsou i na předním křídle, tak jen nevýrazné). Křídla obou pohlaví jsou olemována bílými třásněmi, na kterých jsou černé skvrny. Rub křídel je zbarven hnědě (u samců hnědě až šedohnědě). Při okrajích křídel je řada oranžových a černých skvrn, přičemž samci mají oranžové skvrny na rubu předních křídel méně výrazné (někdy chybí). Dále se na rubu křídel nachází mnoho černých, bíle olemovaných oček; na zadním křídle pak bílá skvrna mezi očky a oranžovými skvrnami. Důležitým znakem je přítomnost 1–2 oček u kořene předního křídla (velikost i tvar těchto oček je variabilní). Tělo motýlů je hustě ochlupeno, ze svrchní strany je ochlupení samců modré, samic hnědé, ze spodní strany bleděmodré až bílé. Housenka je drobná, nevýrazná, zelená. Kukla je hladká, zbarvená v různých odstínech.

 

Možná záměna: S mnoha dalšími druhy modrásků. Důležitým znakem je přítomnost 1–2 oček u kořene předního křídla z rubové strany. Tento znak sdílí modrásek jetelový s běžným modráskem jehlicovým (Polyommatus icarus). Ten se liší čistě bílými třásněmi na okrajích křídel (m. jetelový je má tmavě skvrnité) a mírně odlišným odstínem zbarvení rubu (modrásek jetelový u obou pohlaví více do hněda) i líce (jiný odstín modré u samců) křídel. Velmi podobný je taky m. vikvicový (Polyommatus coridon) – stejně jako m. jetelový má kořenová očka a černě skvrnité třásně. Samci se na první pohled liší zbarvením svrchní strany křídel (šedomodrá), u obou pohlaví je pak dalším znakem světlejší zbarvení základní barvy rubu předních křídel oproti rubu zadních křídel. Další podobné druhy mj. postrádají kořenová očka – např. m. vičencový (Polyommatus thersites), m. komonicový (Polyommatus dorylas), m. tmavohnědý (Aricia agestis).

 

Rozšíření: Rozšíření druhu je pontomediteránní, sahá od Španělska a jihu Britských ostrovů přes západní, střední a jižní Evropu a Turecko až za Kavkaz.

 

V ČR byl v minulosti rozšířen plošně v nížinách a pahorkatinách, ale z mnoha oblastí zcela vymizel. V Čechách je se stal velmi vzácný; relativně běžný byl jen na jižní Moravě, roztroušeně též na střední a jihovýchodní Moravě. V posledních letech, patrně vlivem teplejšího klimatu, však obsazuje některé z dříve ztracených oblastí, šíří se a stává se hojnějším.

 

Biologie a ekologie: Obývá suché osluněné biotopy s řídkou a nízkou vegetací – typicky stepi a lesostepi, extenzivní pastviny, skalnaté svahy, kamenité stráně. Aktuálně s oblibou obsazuje též kamenolomy, hliniště, suchá sešlapávaná místa u měst nebo silniční násypy. Živnou rostlinou housenek je čičorka pestrá (Securigera varia) nebo podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa). Dospělci létají ve dvou generacích (květen–červen, srpen–říjen). Oplodněné samice kladou vajíčka po jednom spodní stranu listů živných rostlin, výhradně na nízké, dobře osluněné rostliny. Housenky vylučují sekrety atraktivní pro mravence rodu Myrmica a Lasius, kteří je na oplátku chrání. Jedná se o fakultativní myrmekofilii, tzn. že soužití s mravenci není k dokončení vývoje bezpodmínečně nutné. Přes den se krmí na rostlině, v noci se ukrývají poblíž nebo přímo v mraveništi. Housenky se kuklí na zemi, kukly jsou poté často zahrabány mravenci, někdy i do mravenišť.

 

Ohrožení a ochrana: Modrásek jetelový není zákonem chráněný, ale v červeném seznamu bezobratlých ČR je zařazen mezi zranitelné druhy (VU). Příčinou jeho ohrožení je úbytek výhřevných biotopů s krátkostébelnou řídkou vegetací (jejich likvidace změnou využití anebo naopak jejich zarostení kvůli absenci hospodaření). V posledních letech se však tento motýl zvolna šíří a obsazuje část z dříve ztracených oblastí výskytu, zřejmě v souvislosti s oteplením klimatu.

 

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.