Aricia agestis (Denis & Schiffermüller, 1775) – modrásek tmavohnědý 

Syn.: Aricia astrarche (Bergsträsser, 1779); Plebejus agestis (Denis & Schiffermüller, 1775)

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: běžný druh

Popis: Drobný motýl s rozpětím křídel 24–27 mm. Svrchní strana křídel u obou pohlaví je hnědá s oranžovými skvrnami podél vnějšího okraje. Oranžové skvrny na křídlech samic jsou větší a je jich více – samice tedy mají okraje zadních i předních křídel lemované pravidelnou řadou skvrn, zatímco u samců se zejména na předních křídlech skvrny směrem k přednímu rohu křídla zmenšují až ztrácejí. Spodní strana křídel obou pohlaví je světle hnědá s pravidelnou řadou oranžových skvrn na vnějším okraji a s množstvím černých oček s bílým lemováním (očko u kořene předního křídla chybí). Tělo je hustě ochlupeno, ze svrchní strany je ochlupení černé, ze spodní strany šedé až bílé. Housenka je drobná, světle zelená, s růžovofialovým pruhem táhnoucím se po bocích těla a užším tmavým proužkem na hřbetu. Je odstále ochlupená krátkými bílými chloupky. Kukla je hladká, žlutavá až hnědá, s růžovým pruhem na bocích.

Možná záměna: Velmi podobný je modrásek pumpavový (Aricia artaxerxes), který v minulosti ani nebyl od modráska tmavohnědého odlišován. V ČR je ale velmi vzácný, známý jen z okolí Českého Krumlova a Rabí v jihozápadních Čechách. Liší se méně výraznými oranžovými skvrnami na líci i rubu křídel (na líci mohou i chybět), fenologií dospělců a zbarvením housenek. Taktéž podobný modrásek bělopásý (Aricia eumedon) má oranžové skvrny na obou stranách křídel ještě méně výrazné (na svrchní straně většinou chybí) a dále jsou zde další drobné rozdíly v kresbě na spodní straně křídel. Záměna je možná též se samicemi modráska vičencového (Polyommatus thersites) nebo jehlicového (P. icarus) – ti se liší zejména druhým očkem na rubu zadního křídla, které není posunuto ke kořeni (u modráska tmavohnědého je posunuto ke kořeni). Modrásek jehlicový se dále liší přítomností kořenového očka.

Rozšíření: Modrásek tmavohnědý má palearktické sahající přes severní Afriku, Evropu a střední východ až na Dálný východ. V Evropě je rozšířen zejména na jihu, chybí ve Skandinávii, v Irsku a v severní Británii.

V ČR se vyskytuje roztroušeně v nížinách a pahorkatinách, zejména v teplých oblastech. Není hojným druhem, jeho populace jsou většinou nepočetné. Ve druhé půli 20. století ustoupil z mnoha lokalit, zcela vymizel na severní Moravě, ve východních a západních Čechách. Od konce 20. století ale opětovně expanduje a obsazuje některé původní lokality, případně i lokality nové.

Biologie a ekologie: Obývá různé výhřevné a suché biotopy – stepi, písčiny, vyprahlé stráně, úvozy, staré lomy a pískovny, případně také železniční náspy, opuštěná pole nebo vinice, okraje polních cest, mezofilní louky či lesní lemy. Vyhovuje mu mozaikovitá struktura pozdějších stádií sukcese bezlesých biotopů (střídání vysoké a nízké vegetace, míst s hustým a řídkým porostem apod.). Dospělí motýli létají ve dvou generacích ročně (květen – červen, červenec – září), v teplých letech se v nejteplejších oblastech může vyvinout i 3. generace (září – začátek listopadu). I přes malou velikost se jedná o dobré letce, nalézané daleko od vhodných biotopů a schopné osídlovat nová místa (otevřená populační struktura). Samice kladou vajíčka zpravidla po jednom na spodní stranu listů živných rostlin. Živnými rostlinami housenek jsou kakost dlanitosečný (Geranium dissectum), kakost maličký (G. pussilum), kakost měkký (G. molle), pumpavy (např. p. obecná, Erodium cicutarium) a devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum). Housenky se zprvu živí vyžíráním kutikulární vrstvy na spodní straně listu (minují), později okusují klasicky celý list. Housenky jsou fakultativně myrmekofilní (mohou žít v soužití s mravenci, to však není k dokončení vývoje housenek nutné). Ke kuklení dochází na zemi, kukla je často mravenci odnesena do mraveniště, kde je chráněna před nepřízní počasí a predátory. Přezimujícím stádiem je housenka.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!