Plebejus argus - modrásek černolemý

9. 2. 2019 vytvořil Stanislav Rada

Plebejus argus (Linnaeus, 1758) – modrásek černolemý 

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: NT

 

Popis: Menší motýl s rozpětím křídel 25–27 mm. Křídla samců jsou ze svrchní strany sytě modrá, po okrajích se širokým černým lemem a s bílými třásněmi. Svrchní strana křídel samic je hnědá s řadou malých oranžových skvrn podél okraje zadního a někdy i předního křídla (tyto skvrny jsou různě výrazné, u některých jedinců jsou větší a mohou splývat v pásku) a s bílými třásněmi. Křídla samic se při slunném počasí slabě duhově lesknou. Rub křídel obou pohlaví je zbarven hnědě až šedě (u samců až šedomodře), s více či méně modravou bází. Při okrajích křídel je řada oranžových a černých skvrn, přičemž samci mají oranžové skvrny na rubu předních křídel jen málo výrazné (někdy zcela chybí, skvrna ve špici předního křídla samců chybí vždy). Na okraji zadních křídel se nachází také řada modrých skvrn. Dále se na rubu křídel nachází mnoho černých, bíle olemovaných oček (kořenová očka nejsou vyvinuta). Tělo motýlů je ochlupeno, ze svrchní strany je ochlupení samců modré, samic tmavošedé, ze spodní strany bleděmodré až bílé. Housenka je drobná, zelená až hnědá s bíle olemovaným černým pruhem na hřbetě. Kukla je hladká, zbarvená v různých odstínech od světle hnědé či světle zelené až po černou.

 

Možná záměna: Potenciálně zaměnitelný s mnoha dalšími druhy modrásků – nejpodobnější jsou modrásek obecný (Plebejus idas), m. podobný (Plebejus argyrognomon), m. jehlicový (Polyommatus icarus) a m. vičencový (Polyommatus thersites). Nejuniverzálnějším znakem je široký černý lem na svrchní straně křídel samců, který jej odlišuje od všech ostatních druhů. Od modráska jehlicového a vičencového ho dále odlišuje přítomnost modrých skvrn při okraji spodní strany zadních křídel. Tyto skvrny má též m. obecný a m. podobný, od těch se ale m. černolemý (kromě širokého lemu na svrchní straně křídel samců) dále liší odlišným odstínem rubu křídel samic (více do hněda) a nepřítomností oranžové skvrny ve špici spodní strany předního křídla samců.

 

Rozšíření: Široký palearktický areál druhu sahá od Španělska a Britských ostrovů přes celou Evropu (kromě severní Skandinávie), severní Afriku, Turecko a mírný pás Asie až do Japonska.

 

V ČR byl v minulosti široce rozšířený a hojný ale výrazně ustoupil. Nyní se vyskytuje souvisleji jen na jižní a jihovýchodní Moravě, na Mostecku a Sokolovsku, v Českém Středohoří, v okolí Prahy, v Polabí a v jihozápadních Čechách. Na zbytku území se vyskytuje jen vzácně na izolovaných lokalitách. Lokální populace ale mohou být i velmi početné.

 

Biologie a ekologie: Modrásek černolemý vyhledává biotopy s teplým mikroklimatem a ploškami obnaženého substrátu – stepní trávníky, písčiny, suché pastviny, výhřevné stráně, vřesoviště, kamenolomy, výsypky, dálniční nebo železniční náspy apod. Dospělci se vyskytují ve dvou generacích (květen až červen, červenec až září), v chladnějších oblastech jen v jedné (červen až červenec). Samci aktivně vyhledávají samice. Oplodněné samice kladou vajíčka po jednom na místa s teplým mikroklimatem poblíž živných rostlin (obvykle na obnaženou půdu). Živnými rostlinami housenek jsou nejčastěji štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), čičorka pestrá (Securigera varia), vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia) nebo vičenec písečný (Onobrychis arenaria). Populace z vřesovišť využívají i vřes obecný (Calluna vulgaris). Housenky mají vyvinut myrmekofilní vztah s mravenci rodu Lasius – vylučují sladký sekret, který od nich mravenci přijímají a zároveň je chrání před predátory. Před kuklením housenky slézají z živné rostliny a vytváří komůrku v zemi, kde se také kuklí (v případě druhé generace dorostlé housenky v zemi přezimují a kuklí se na jaře). Mravenci často chrání i kukly.

 

Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu ČR je modrásek černolemý zařazen v kategorii téměř ohrožený druh. Tento dříve v podstatě všudypřítomný motýl totiž značně ustoupil a z některých oblastí ČR vymizel. Příčinou je zánik stanovišť s řídkou nezapojenou vegetací, způsobený zejména upouštěním od hospodaření na málo výnosných plochách a jejich zarůstáním (anebo naopak intenzifikací hospodaření na některých lokalitách). Problémem jsou též nízké disperzní schopnosti druhu, což znesnadňuje rekolonizaci zaniklých lokalit, i pokud se na nich obnoví příznivé podmínky.

 

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.