Celé tři roky uplynuly od našeho posledního shrnutí floristických novinek a dalších botanických zajímavostí (zde, zde a zde). Za tu dobu vyšla řada zajímavých publikací a studií a do seznamu české flóry přibylo přes 50 nových taxonů. Chmurné zimní dny se k rekapitulaci přímo nabízejí. Pojďme se tedy společně podívat, jaké nové druhy se v letech 2018–2020 zapsaly do seznamu druhů české flóry.

Zavlečené druhy

Nepůvodní druhy mají již tradičně největší podíl mezi přírůstky české květeny. Největší část z nich tvoří zplanění pěstovaných druhů z kultury. Jedná se u nich většinou o přechodné výskyty, jejichž výraznější další šíření je ve většině případů nepravděpodobné. Patří mezi ně česneky azurový (Allium caeruleum) a hnědavý (Allium fuscum), jihoevropský poddruh kyvoru lékařského (Asplenium ceterach subsp. bivalens), stračka velkokvětá (Delphinium grandiflorum), dichondra stříbrná (Dichondra argentea), bělotrn banátský (Echinops bannaticus), škornice (Epimedium ×perralchicum), pumpava Manescauova (Erodium manescavi), fibigie štítovitá (Fibigia clypeata), sněženky Elwesova (Galanthus elwesii) a Woronowova (Galanthus woronowii), svíčkovec Lindheimerův (Gaura lindheimeri), touleň srdčitá (Houttuynia cordata), merlík obrovský (Chenopodium giganteum), sítina mečolistá (Juncus ensifolius), slézovec tečkovaný (Lavatera punctata), šuškarda klasnatá (Liatris spicata), stolístek vodní (Myriophyllum aquaticum), proboscidea vonná (Proboscidea fragrans), třešeň plstnatá (Prunus tomentosa), douglaska sivá (Pseudotsuga glauca), křídelnice krétská (Pteris cretica), růže Frankfurtská (Rosa ×francofurtana), vlčinec huňatý (Thermopsis villosa), vistárie čínská (Wisteria sinensis) a juka povadlá (Yucca flaccida). Zvláštním případem pak jsou druhy, které z kultury přechodně zplaněly v minulosti a byly objeveny až na základě herbářové revize. Jsou jimi ovsíček (Aira elegantissima), který v roce 1941 sbíral olomoucký botanik Josef Otruba v prostoru železniční stanice Olomouc–Nová ulice, kam zplaněl pravděpodobně z blízké botanické zahrady UP, a včelník drobnokvětý (Dracocephalum parviflorum), sbíraný roku 1928 Robertem Wihanem v Peci pod Sněžkou. Dalším je šater prorostlý (Gypsophila perfoliata), který byl sbírán roku 1965 Zdeňkem Kiliánem na ostravských rudištích, kam byl zavlečen s železnou rudou z Ukrajiny. Přechodným případem mezi historickým a recentním výskytem je miříkovec úzkolistý (Cyclospermum leptophyllum). Ten byl nalezen v roce 1965 ve Vyškově, kam byla jeho semena zavlečena s vlnou. Poté nebyl na našem území pozorován až do roku 2015, kdy byl objeven na břehu Labe v Děčíně.

Další nepůvodní druhy se k nám rozšířily přirozeně z okolních zemí. Tyto druhy mají často až invazní potenciál. Patří mezi ně na břehu Olše u Návsí nalezený bolševník Sosnowského (Heracleum sosnowskyi), který je v přilehlých oblastech Polska považován za invazní druh. Převážně na říčních náplavech je v poslední době nacházena také šalvěj hispánská (Salvia hispanica) neboli příznivcům alternativních potravin známá chia. Podél dálnic se šíří rožec čtyřmužný (Cerastium subtetrandrum) a na ruderálních stanovištích proso Schinzovo (Panicum schinzii). Zvláštností je pak výskyt tropických plevelů chvostenky sladké (Scoparia dulcis) a pryšce plazivého (Euphorbia serpens). Velmi zajímavým případem je řeřišnice skrytá (Cardamine occulta), která byla teprve nedávno popsána jako nová pro vědu a na našem území rozpoznána ještě o něco později. Revizí herbářových položek bylo zjištěno, že se na našem území s jistotou vyskytuje od roku 2006, kdy byla zaznamenána jako plevel v zahradnictví a sklenících, a k prvnímu prokazatelnému zplanění došlo v roce 2015. Od té doby se šíří a v současné době je na našem území známo již přes 20 lokalit jejího výskytu. Dalším zajímavým případem je ptačinec rumištní (Stellaria ruderalis), který byl v roce 2019 popsán jako nový druh pro vědu z našeho území. Jedná se o tetraploidní druh, který velmi pravděpodobně vznikl v jižní Evropě křížením ptačince bledého (Stellaria pallida) a p. přehlíženého (Stellaria neglecta). V teplejších oblastech ČR byl doposud přehlížen a je zřejmě poměrně hojný.

Nové původní druhy

Za poslední tři roky bylo rozlišeno celkem 16 taxonů s původním výskytem na našem území. Stejně jako v předchozích letech jde zejména o apomiktické ostružiníky a pampelišky, a to jak o druhy z ČR nově popsané pro vědu (Rubus perpungens, Rubus jarae-cimrmanii, Rubus vatavensis, Taraxacum aspectabile, Taraxacum clandestinum a Taraxacum sparsum), tak i druhy popsané z okolních zemí, u nichž byl výskyt potvrzen i v ČR (Rubus placidus, Rubus silvae-bavaricae a Taraxacum hahnii). Z našeho území byli jako noví pro vědu popsáni také dva kříženci – orsej Sellova (Ficaria ×sellii) pocházející z křížení o. jarního pravého (Ficaria verna subsp. verna) a o. blatoucholistého (Ficaria calthifolia) a kříženec merlíku fíkolistého (Chenopodium ficifolia) a m. švédského (Chenopodium suecicum), který dostal jméno Chenopodium ×paradoxum. Asi nejvýznamnějším druhem popsaným v posledních letech je kuřička ostnosemenná polabská (Spergularia echinosperma subsp. albensis). Jedná se o středoevropského endemita, doposud známého pouze z ČR a Německa.

Přibylo i několik druhů, které na našem území buď nebyly v minulosti rozlišovány nebo byly nově objeveny jejich lokality. Zástupcem první skupiny je třtina saská (Calamagrostis rivalis), která se vyskytuje v Poohří a dříve byly její populace považovány za třtinu pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites). Podobný případem je hořčík jestřábníkovitý velkoúborný (Picris hieracioides subsp. umbellata), který se zřejmě poměrně často vyskytuje na jihovýchodní Moravě, vzácně i jinde na našem území. Do druhé skupiny patří sleziník prameništní (Asplenium fontanum), druh převážně rozšířený v západní Evropě, který ve střední Evropě nalézá svou východní areálovou hranici. Jeho poměrně bohatá populace byla nalezena ve spárách kostelního zdiva v Hrádku na Znojemsku. Do této skupiny by se dal zařadit také Sorbus ×kitaibeliana, primární kříženec jeřábu dunajského (Sorbus danubialis) a j. břeku (Sorbus torminalis).

(popisek obrázku se objeví po najetí kurzorem na miniaturu)

Znovuobjevené druhy

Podařilo se také objevit několik druhů, které byly na našem území považovány na nezvěstné, případně dokonce vyhynulé. Nejvýznamnějším nálezem je nesporně populace vrbovky kopinaté (Epilobium lanceolatum). Tento druh byl na našem území naposledy pozorován ve 20. letech 20. století v Podyjí a v 50. letech 20. století v okolí Brna. Současná nová lokalita byla objevena v údolí Oslavy u Ketkovic. Naopak výskyt dalšího vyhynulého druhu, kakostu lesklého (Geranium lucidum), je zcela jistě nepůvodní a pouze přechodný. Jedna rostlina tohoto druhu byla objevena v Praze, kde rostla jako plevel v okrasné výsadbě.  Dva další druhy byly považovány za nezvěstné, ale nyní se pravděpodobně začaly šířit českou krajinou, případně byly již nějakou dobu přehlíženy. Jde o snědek rozkladitý (Ornithogalum umbellatum), který byl potvrzen z několika lokalit, především na Moravě a jižních Čechách, a máchelka pampeliškovitá (Leontodon saxatilis), která byla objevena na Olomoucku, Opavsku a v severních Čechách.

Zajímavé publikace

V roce 2019 vyšlo dlouho připravované přepracované vydání Klíče ke květeně ČR. Jedná se o dílo, které si zajisté žádný milovník přírody České republiky nenechá ujít a řada z vás ho již má ve svých knihovničkách. Na vzniku Klíče se podílela řada odborníků snad ze všech botanických pracovišť u nás, a to včetně redaktorů NaturaBohemica.

Zapadnout by neměl ani Červený seznam biotopů ČR, ve kterém je zařazeno 157 stanovišť. Jako nejvíce ohrožené byly vyhodnoceny mokřady a subalpínská vegetace. Dva biotopy v ČR zcela zanikly (slaniska s výskytem sukulentních halofytů a mokřady s masožravkou aldrovandkou měchýřkatou (Aldrovanda vesiculosa)), 14 jich je kriticky ohroženo (především různé typy mokřadů, od slatin po vlhké písčiny, ale i stepní trávníky a subalpínské vyfoukávané trávníky) a dalších 32 silně ohroženo. Další zajímavou publikací je přizpůsobení Ellenbergových indikačních hodnot na českou flóru. Tyto hodnoty, s oblibou využívané k zjištění abiotických podmínek prostředí z druhového složení, doposud vycházely z druhových optim populací jednotlivých druhů rostoucích v západní Evropě, a proto nebyly vždy optimální pro použití u nás (byť jde obvykle o tytéž druhy). Některé druhy, které u nás rostou poměrně hojně, navíc ani indikační hodnoty neměly přiřazeny. Přizpůsobení hodnot založené na českých populacích je proto vítaným zpestřením.

Na závěr nezbývá než poděkovat všem čtenářům, že dočetli až na konec, a těšit se, jaké další zajímavosti nám botanické bádání přinese v dalším roce.

Literatura:

Danihelka J. (2019): První nález včelníku drobnokvětého (Dracocephalum parviflorum) v České republice. – Zprávy České botanické společnosti 54: 1–7.

Ducháček M., Šumberová K., Marhold K., Šlenker M., Doležal J., Kúr P., Krahulec F., Velebil J. & Simons E. (2020): Cardamine occulta – nový záhadný plevelný druh řeřišnice na území České republiky. – Zprávy České botanické společnosti 55: 1–26.

Hodková E. & Mandák B. (2018): An overlooked hybrid between the two diploid Chenopodium species in Central Europe determined by microsatellite and morphological analysis. – Plant Systematics and Evolution 304: 295–312.

Chytrý M., Hájek M., Kočí M., Pešout P., Roleček J., Sádlo J., Šumberová K., Sychra J., Boublík K., Douda J., Grulich V., Härtel H., Hédl J., Lustyk P., Navrátilová J., Novák P., Peterka T., Vydrová A. & Chobot K. (2019): Red List of Habitats of the Czech Republic. – Ecological Indicators 106: 105446.

Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kirschner J., Kubát K., Štech M., Štěpánek J., Batoušek P., Bureš P., Businský R., Čáp J., Dančák M., Ducháček M., Duchoslav M., Dvořák V., Ekrt L., Filippov P., Grulich V., Hrčka D., Hroneš M., Hrouda L., Hroudová Z., Jehlík V., Kabátová K., Király G., Kirschnerová L., Kobrlová L., Kočí K., Koutecký P., Krahulec F., Kúr P., Lepší M., Lepší P., Mandák B., Ponert J., Prančl J., Pyšek P., Řepka R., Sádlo J., Suda J., Šída O., Šmarda P., Špryňar P., Štěpánková J., Trávníček B., Trávníček P., Uher J., Vašut R. J., Větvička V., Zázvorka J. & Zelený V. (2019): Klíč ke květeně České republiky. 2., aktualizované vydání. Academia, Praha, 1168 p.

Kaplan Z., Danihelka J., Ekrt L., Štech M., Řepka R., Chrtek J. Jr., Grulich V., Rotreklová O., Dřevojan P., Šumberová K. & Wild J. (2020): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 9. – Preslia 92: 255–340.

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Zázvorka J., Koutecký P., Ekrt L., Řepka R., Štěpánková J., Jelínek B., Grulich V., Prančl J. & Wild J (2019): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 8. – Preslia 91: 257–368.

Kaplan Z., Koutecký P., Danihelka J., Šumberová K., Ducháček M., Štěpánková J., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Kubát K., Mráz P., Wild J. & Brůna J. (2018): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 6. – Preslia 90: 235–346.

Kirschner J., Štěpánek J., Vašut R. J. & Zámečník J. (2019): New species of Taraxacum native to central Europe. – Preslia 91: 213–230.

Kúr P., Amarell U., Jage H. & Štech M. (2017): Taxonomy and evolutionary diversification of the Central European endemic Spergularia echinosperma (Caryophyllaceae). – Phytotaxa 305: 149–164.

Lepší M. & Lepší P. (2020): Ostružiník šumavský (Rubus silvae-bavaricae), nový druh pro květenu České republiky. – Zprávy České botanické společnosti 55: 181–196.

Lepší M. & Lepší P. (2020): Panicum schinzii, nový adventivní druh v květeně České republiky. – Zprávy České botanické společnosti 55: 169–180.

Lepší M., Lepší P., Koutecký P., Lučanová M., Koutecká E. & Kaplan Z. (2019): Stellaria ruderalis, a new species in the Stellaria media group from central Europe. – Preslia 91: 391–420.

Lustyk P. & Doležal J. [eds] (2019): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XVII. – Zprávy České botanické společnosti 54: 47–148.

Lustyk P. & Doležal J. [eds] (2018): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XVI. – Zprávy České botanické společnosti 53: 31–112.

Lustyk P. & Doležal J. [eds] (2020): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XVIII. – Zprávy České botanické společnosti 55: 27–138.

Popelka O., Trávníček B., Šiková P., Jandová M. & Duchoslav M. (2019): Natural hybridization between diploid Ficaria calthifolia and tetraploid Ficaria verna subsp. verna in central Europe: evidence from morphology, ecology and life-history traits. – Preslia 91: 179–212.

Roleček J., Fajmon K. & Šmarda P. (2018): Nález hořčíku jestřábníkovitého velkoúborného (Picris hieracioides subsp. umbellata) v NPR Porážky (Bílé Karpaty) a poznámky k jeho výskytu v České republice. – Zprávy České botanické společnosti 53: 165–176.

Trávníček B., Lepší M., Lepší P. & Žíla V. (2018): Taxonomy of Rubus ser. Radula in the Czech Republic. – Preslia 90: 387–424.

Velebil J. (2018): Ostružiník přívětivý (Rubus placidus), nový druh pro květenu České republiky. – Zprávy České botanické společnosti 53: 151–164.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!