Stauropus fagi - hranostajník bukový

30. 7. 2023 vytvořil Ondřej Machač

Stauropus fagi (Linnaeus, 1758) – hranostajník bukový

Čeleď: Notodontidae – hřbetozubcovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 25–30 mm, rozpětí křídel 44–60 mm. Hlava je šedohnědá, poměrně malá, sosák je zakrnělý. Tykadla jsou u samců ze dvou třetin hřebenitá, u samic nitkovitá. Hruď a zadeček jsou šedohnědé, nápadně ochlupené. Přední křídla jsou prodloužená šedohnědá s nevýraznou kresbou, světlejší u kořene s tmavším páskem ve střední části a tečkovaným okrajem. Zadní křídla jsou šedá. Nohy jsou šedohnědé, dlouze ochlupené. Housenka tohoto druhu patří mezi tvarově nejbizardnější tvory v naší přírodě. Zbarvena je nenápadně hnědě, má však poměrně velkou hlavu a na hrudních článcích nápadné kuželovité dozadu směřující hrboly, zadní část zadečku je rozšířená a zakončená dvěma růžky. Druhý a třetí pár noh je výrazně prodloužený, housenka tak trochu připomíná australskou strašilku Extatosoma tiaratum, vylíhlé housenky dokonce mravence.

 

Možná záměna: Téměř nezaměnitelný druh. Na první pohled může připomínat některé bourovce (Lasiocampidae), hřbetozubce (Notodontidae) nebo štětconoše ořechového (Calliteara pudibunda). Od ostatních našich hranostajníků se liší hnědošedým zbarvením.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy, v Turecku, Střední Asii až do Japonska.

 

V ČR nehojný druh, ale roztroušeně po celém území, od nížin do hor, nejvíce ve středních polohách.

 

Biologie a ekologie: Hranostajník bukový obývá listnaté a smíšené lesy, zejména bučiny a dubohabřiny, ale také lesní paseky, lesní lemy, aleje a okraje lesních cest. Létá v noci zejména od května do konce srpna, samci často přilétají na světlo. Přes den nejčastěji odpočívají na kůře stromů. Housenky od června do září, živí se bukem lesním (Fagus sylvatica), méně často i jinými dřevinami např. habr obecný (Carpinus betulus), duby (Quercus), břízy (Betula), vrba jíva (Salix caprea). Housenka se maskuje jako uschlý kus listu. Na podzim se housenka kuklí v listovém opadu v pevném kokonu a líhne se na jaře následujícího roku.

 

 

Literatura:

 

Macek J., Dvořák J., Traxler L. & Červenka V. (2007): Motýli a housenky střední Evropy Noční motýli I., Academia Praha.