Carpinus betulus - habr obecný

31. 5. 2021 vytvořil Michal Hroneš

Carpinus betulus L. – habr obecný
Čeleď: Betulaceae – břízovité
Status: běžný druh

Popis: Do 20 m vysoký strom s křivolakým až přímým kmenem s širokou, nepravidelnou korunou. Borka je šedobílá, v mládí na povrchu hladká, později mělce podélně rozpraskaná. Letorosty jsou pýřité, brzy olysávající. Pupeny jsou krátce kuželovité, na vrcholu špičaté, kryté hnědými nebo hnědočernými, na okraji brvitými šupinami. Listy jsou krátce řapíkaté, s čepelí podlouhle vejčitou, na okraji 2× pilovitě zubatou, na bázi okrouhlou až mělce srdčitou, v mládí měkce chlupatou, později lysou. Samčí květy vyrůstají jednotlivě ve válcovitých, řídkých jehnědách. Samičí květy vyrůstají po dvou, taktéž v řídkých jehnědách. Plodem je oříšek opatřený trojlaločným křídlem.

Možná záměna: Habr je nezaměnitelnou dřevinou naší květeny. I přesto poměrně často dochází k záměnám s bukem lesním (Fagus sylvatica), vzácněji také s jilmy (Ulmus spp.) nebo lískou obecnou (Corylus avellana). Od buku se habr pozná snadno podle okraje čepele (u buku celokrajná, u habru zubatá) a dlouze protáhlých a špičatých pupenů. Jilmy mají na rozdíl od habru asymetrickou bázi čepele a líska má výrazně širší, v obrysu téměř okrouhlé, měkce chlupaté listy.

Rozšíření: Areál rozšíření se rozkládá od jižní Anglie a jihu Skandinávie na severozápadě po Ukrajinu na východě. Na jih dosahuje habr do severního podhůří Pyrenejí a do nejjižnějších pevninských oblastí východního Středomoří, na jihozápad dosahuje přes Turecko a Kavkaz až severního Íránu.

Na našem území je habr původní především teplých oblastech, do vyšších poloh proniká pouze údolími větších řek. Výškové maximum nachází okolo 700 m n. m. Přirozeně zcela chybí v jižních a jihozápadních Čechách a v částech Českomoravské vrchoviny.

Ekologie:
Habr preferuje hlinité až kamenité půdy, často s dostatkem živin. Je dominantou opadavých listnatých hájů v nižších polohách, především dubohabřin, ale roste také v tvrdých luzích, doubravách a suťových lesích. Je diagnostickým druhem dubohabřin svazu Carpinion betuli a acidofilních teplomilných doubrav svazu Quercion petraeae.

Jedná se o poměrně krátkověkou dřevinu, která se dožívá stáří okolo 150 let. Plodit začíná přibližně okolo 30 let věku. S řadou hub vytváří ektomykorhizní vztahy, např. s kozákem habrovým (Leccinum pseudoscabrum) a ryzcem kroužkatým (Lactarius circellatus). Zároveň je živnou rostlinou pro hmyz různých systematických skupin, např. pro pilatku lískovou (Nematus septentrionalis) a skákače bukového (Orchestes fagi).

Habr se na našem území s jistotou vyskytoval již v atlantiku. Zdá se však, že byl pouze vtroušenou a občasně se vyskytující dřevinou. Většího rozmachu dosáhl až s příchodem člověka. Vzhledem k tomu, že velmi dobře snáší ořez, byl vhodnou dřevinou pro takzvané výmladkové hospodaření a pařezení, které bylo dominantním způsobem hospodaření v našich lesích ještě do poloviny 19. století.

Makrofanerofyt, který kvete od dubna do začátku května. Plodí na podzim a semena jsou rozšiřována převážně v zimě.

Význam: Dřevo habru je tvrdé a těžké, avšak jen málo trvanlivé. Používá se k výrobě hudebních nástrojů, násady a rukojeti. Dříve se s ním také nahrazovalo dřevo ebenové. Habr se díky své schopnosti velmi dobře snášet sestřih používá také k tvorbě živých plotů, labyrintů a francouzských zahrad.

Kultivary: Pěstují se např. kultivary 'Columnaris' s kuželovitou korunou, 'Pendula' s převislou korunou nebo 'Incisa' s laločnatými listy.

 

 

Literatura:

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.

Kovanda M. (1990): Carpinus L. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 52–53.

Matula R., Svátek M., Kůrová J., Úradníček L., Kadavý J., & Kneifl M. (2012): The sprouting ability of the main tree species in Central European coppices: implications for coppice restoration. – European Journal of Forest Research 131: 1501–1511.