Rubus saxatilis L. – ostružiník skalní

Syn.: Rubus fragaria F. W. Schmidt; Cylactis saxatilis (L.) Á. Löve

Čeleď: Rosaceae – růžovité

Status: VU

Popis: Nízká, vytrvalá bylina s jednoletými kvetoucími a sterilními výhonky. Vegetativní výhonky mohou dosahovat až 200 cm, jsou zelené, oblé, poléhavé, na podzim rozvětvené a kořenující, jemně chlupaté, měkce osténkaté. Listy opadavé, trojčetné; koncový lístek zúženě kosníkovitý až vejčitý, s úzkou klínovitou bází. Květonosné prýty vzpřímené, do 35 cm vysoké, brázdité, zelené nebo hnědé, s ojedinělými, štíhlými osténky. Květenství koncové, tvořené 2–8květým chocholíkovitým hroznem. Květy oboupohlavné, 5cípé; korunní lístky lysé, bílé. Souplodí chudé, snadno opadavé, tvořené z 1–6 červených, sklovitě lesklých peckoviček.

Možná záměna: Dobře poznatelný ostružiník s bylinným stonkem, kořenujícími vegetativními prýty a trojčetnými listy. Občas se pěstuje a zřídka zplaňuje ostružiník žlutoplodý (R. xanthocarpus), který, jak již název napovídá, má souplodí žluté až matně oranžové.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým především eurasijským areálem, který se táhne od jižního Grónska, Islandu, přes z., jz. a j., s. a střední Evropu dále na východ přes Sibiř až po severní Japonsko. Izolovaně roste na Kavkaze, na Altaji a Himálaji.

V České republice se vyskytuje roztroušeně po celém území, ale častěji v Čechách než na Moravě a spíše ve středních polohách. Zasahuje však i do termofytika, stejně jako do oreofytika.

Ekologie: Ostružník skalní osidluje několik typů stanovišť. Jsou to především světlejší smíšené lesy, stinná vlhká lesní místa, lesní rokle, skalnaté svahy a lískové křoviny. Preferuje půdy na živiny bohaté, nevyhýbá se kyselejším substrátům, častý je zejména na vápnitých horninách.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

Ochrana a ohrožení: Ostružiník skalní není veden mezi zvláště chráněnými druhy. Kvůli svému roztroušenému výskytu a ústupu je však v Červeném seznamu hodnocen jako druh zranitelný (VU). Taxon můžeme označit za fytogeograficky významný prvek boreální květeny a postglaciální relikt, který je typickým tajgovým druhem podobně jako sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) ad.

Poznámka: V Pobaltí a v Rusku je tato rostlina sbírána a zpracovávána v kuchyni. Není příliš produktivní a sběr peckoviček je časově velmi náročný podobně jako u ostružiníku morušky (Rubus chamaemorus). Ostružiník se zpracovává do podoby marmelád, želé, sirupů, sušeného koření, ovocného octa a vína. Je též považován za léčivou rostlinu, která se využívá pro léčbu gastritidy, bronchitidy, zácpy a při nachlazení. Vzhledem k vzácnosti tohoto druhu na našem území sbírání nedoporučujeme.

Literatura:

Holub J. (1995): Rubus L. In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky vol. 4, Academia, Praha, 54–206.

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Prančl J., Ducháček M., Ekrt L., Kirschner J., Brabec J., Zázvorka J., Trávníček B., Dřevojan P., Šumberová K., Kocián P., Wild J. & Petřík P. (2018): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 7. – Preslia 90: 425–531.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!