Trientalis europaea L. – sedmikvítek evropský

Syn.: Lysimachia europaea (L.) U. Manns & Anderb.; Alsinanthemum europaeum (L.) Greene; Lysimachia arctica (Fisch. ex Hook.) Chepinoga; L. trientalis Klatt; Trientalis ramosa Koidz.; T. stella Baudo

Čeleď: Primulaceae – prvosenkovité

Status: LC

Popis: Bylina s tenkým, bělavým, na konci hlízovitě ztlustlým oddenkem. Lodyha lysá, v horní části žláznatě pýřitá, nevětvená, do 20 cm vysoká. Dolní a střední lodyžní listy v malém počtu nebo mohou chybět, tupé, přisedlé; horní listy obvykle po 5–12, krátce řapíkaté, eliptické, špičaté, lysé. Květní stopky tenké, vyrůstající z úžlabí horních listů, květy obvykle po 1–2, vz. až po 4; kališní cípy čárkovité; korunní lístky nejčastěji po 7, bílé, eliptické. Plodem je tobolka, semena velmi drobná.

Možná záměna: Ikonický, dobře poznatelný druh našich hor; nově řazený do rodu vrbina (Lysimachia), přičemž vrbina hajní (Lysimachia nemorum) se v době květu snadno odliší podle žlutě zbarvených korunních lístků.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým areálem zahrnujícím temperátní až subarktický pás Eurasie a (severo-)západní část Severní Ameriky, na jih s přesahem do Kalifornie. V Evropě se vyskytuje v severní polovině Britských ostrovů, v kontinentální Evropě od východní Francie dále do centra kontinentu. Jižní hranice evropského areálu leží v jižních Alpách a v severním Rumunsku. Roste též v Grónsku a na Islandu.

V České republice se vyskytuje roztroušeně, místy až hojně v horských oblastech oreofytika, méně často ve středních polohách mezofytika, především v severních Čechách, a velmi ojediněle roste v termofytiku, především však v inverzních polohách, např. v Českém Švýcarsku a Labských pískovcích.

Ekologie: Sedmikvítek je primárně lesním druhem osidlujícím rozmanité typy lesů, například rašelinné březiny, klimaxové smrčiny, boreokontinentální bory, acidofilní doubravy, méně často roste v lesních lemech při okrajích luk, v acidofilních trávnících a na horských vrchovištích. Preferuje vlhké, kyselé, na živiny chudé půdy. Je součástí řady typů lesní vegetace, např. acidofilních smrčin sv. Piceion abietis.

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

Ochrana a ohrožení: Sedmikvítek evropský není zvláště chráněný, v Červeném seznamu patří do nízké kategorie málo dotčených druhů (LC). Populace mohou trpět zejména vlivem nevhodného lesního hospodaření.

Literatura:

Kovanda M. (1992): Trientalis L. In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 269–270.

Taylor K., Havill D. C., Pearson J. & Woodall J. (2002): Trientalis europaea L. – Journal of Ecology, 90: 404–418. https://doi.org/10.1046/j.1365-2745.2002.00644.x

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!