Mezi vrcholky Bukovec, Pytlácké kameny a Černých vrch v Jizerských horách se v ploché pánvi rozkládají rašeliniště řeky Jizerky. Jedná se o rozsáhlé podmáčené smrčiny, porosty borovice kleče a otevřená bezlesí rašelinišť a vrchovišť, které jsou chráněny již více než padesát let.

NPR Rašeliniště Jizerky

CHKO Jizerské hory

Kraj: Liberecký, okres: Jablonec nad Nisou

Rozloha: 112,21 ha

Vyhlášeno: 1960

V podloží převažuje porfyrický grandiorit Krkonošsko-jizerského masivu doplněného o holocenní náplavy jeho zvětralin, které dávají lokalitě vzhled ploché pánve. Geologickou zajímavostí lokality je zvýšený výskyt minerálů v náplavech říček, zejména v Safírovém potoce. Z těžby a rýžování v minulých dobách pramenila sláva blízké osady Jizerka. Mimo safírů, zde byly získavány také rubíny, zirkony a další drahokamy. Podloží je však chudé, a tak se zde vyvinuly pouze organozemě, které zde dosahují mocnosti až 4,5 m.

Oblast jizerských rašelinišť je známá také pro své extrémní klimatické podmínky, na které se museli adaptovat zdejší rostliny a živočichové. Průměrná roční teplota nedosahuje ani 4°C, zimní teploty klesají i k –30°C a roční úhrn srážek rovněž vyčnívá z průměru (běžně okolo 1600 mm). Sníh na zdejších pláních leží i déle než 150 dní v roce a mocnost se pohybuje i přes 150 cm.

Složení vegetace je charakteristické rozsáhlým bezlesím, které tvoří rašelinné louky nebo náplavové bezlesí. V lesních společenstvech převažují rašelinné a podmáčené smrčiny. Původní jsou zde nemalé porosty borovice kleče (Pinus mugo). Z dalších dřevin jsou pro Rašeliniště Jizerky typické jeřáby ptačí (Sorbus aucuparia), břízy karpatské (Betula carpatica) nebo vzácněji se vyskytující jalovec obecný nízký (Juniperus communis ssp. alpina). Bylinné patro je trořeno převážně rašelinnými druhy trav jako je ostřice bažinná (Carex limosa), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) nebo suchopýrek trstnatý (Trichophorum cespitosum). Dále zde rostou bohaté porosty rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) nebo kyhanky sivolisté (Andromeda polifolia) či blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) Zajímavý je také výskyt plavuňky zaplavované (Lycopodiella inundata) nebo vřesovce čtyřřadého (Erica tetralix).

Rovněž fauna je vázána na rašeliniště a bezlesí. Mezi nejvýznamnější druhy bezobratlých zde patří slíďák (Pardosa sphagnicola), střevlíčci (Agonum ericeti), Patrobus assimilis a Trechus amplicollis. Z motýlů se zde vyskytuje vakonoš horský (Sterrhopterix standfussi) a šedavka horská (Hyppa rectilinea). Vážky zastupuje vzácné šídlo horské (Anax caerulea) nebo lesklice severská (Somatochlora arctica) či lesklice horská (Somatochlora aplestris). Fauna obratlovců nabízí druhy rovněž horské nebo vázané na rašeliniště či otevřená prostranství. Nejvýznamnější je výskyt tokanišť tetřívka obecného (Lyrurus tetrix). Dále zde bývají pozorovávni jeřábi popelaví (Grus grus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus) a bekasina otavní (Capella galinago) nebo hýl rudý (Carpodacus erythrynus). Obojživelníky zastupuje čolek horký (Ichtyosaura alpestris), plazy poté zmije obecná (Vipera berus).

Prostředí rezervace je zachovalé, i když v minulosti bylo pod silným lidským tlakem (sklářství, těžba dřeva, těžba drahých kamenů, pastva). Dnes je místem masivní rekreace jak v zimě, tak v létě, avšak přístupné jsou pouze některé části rezervace, a to šetrně, takže je zde relativně dostatečný prostor pro nerušený vývoj přírodních hodnot.

Literatura:

AOPK ČR (2018): Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. 2018-10-03.

Mackovčin, P., Sedláček, M., Kuncová, J. a kol. (2002): Liberecko. In: Mackovčin, P. (ed): Chráněná území ČR, svazek III. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!