Potentilla lindackeri Tausch – mochna Lindackerova

Syn.: Potentilla leucopolitana var. lindackeri (Tausch) Domin, nom. superfl.; P. wimanniana f. lindackeri (Tausch) Th. Wolf; P. adpressa Opiz ex Zimmeter; P. × collina subsp. opizii (Domin) Dostál; P. dominiana Th. Wolf; P. guentheri var. virescens Čelak.; P. inclinata J. Presl & C. Presl, nom. illeg.; P. leucopolitana var. inclinata Domin; P. opizii Domin; P. thyrsiflora var. incinata (Domin) Borhidi & Isépy

Čeleď: Rosaceae – růžovité

Status: DD, §O

Popis: Bylina s tlustým, vždy větveným oddenkem (kaudexem) zakončeným lodyhou nebo růžicí listů (obvykle v době květu vyvinutou). Lodyhy koncové nebo postranní, obloukovitě vystoupavé, nízké, max. do 30 cm vysoké, od poloviny řídce větvené, oděné dlouhými i krátkými chlupy, nesoucí 2–5 listů. Listy dlanitě 5–7četné; řapíky s dlouhými i krátkými chlupy; lístky na líci s rovnými přitisklými chlupy, na rubu na žilnatině s hustými rovnými přitisklými chlupy, mezi žilkami s krátkými odstálými, mírně ohnutými chlupy; rub listu i tak vždy viditelný. Prostřední lístek podlouhlý, se 4–6(–7) páry zubů. Květenství nápadně volné až rozložité, tvořené obvykle 5–20 květy; květy na tenkých, dlouhých stopkách. Korunní lístky žluté, čnělky slabě ztlustlé. Plodem jsou nažky, za zralosti s vyniklou skulpturou.

Možná záměna: Náročný druh na určování. Vznikl křížením mochny písečné (Potentilla argentea) a mochny jarní (Potentilla verna). Patří do skupiny druhů s vyvinutou listovou růžicí za květu a s lístky na rubu mezi žilkami pokrytými jemnými, aspoň částečně zakřivenými chlupy tvořícími řídkou plst. Velmi podobná je především mochna pískomilná (P. psammophila), která je u nás vyhynulá. Tento druh má střední lístek pouze se 2–3 páry zubů a rub listů mezi žilkami je často lysý. Dalším podobným druhem je velmi vzácná mochna chlumní (P. collina), která má přízemní listy vždy 5četné a lístky na rubu jsou hustě šedo-bíle plstnaté.

Rozšíření: Celkový areál druhu je nedostatečně prozkoumaný, zahrnuje střední Evropu – Alpy, střední Porýní, dolní povodí Mosely, Sasko a dále snad roste také v Pobaltí.

V České republice se vyskytuje převážně ve středních Čechách v povodí Vltavy a jejích přítoků na Příbramsku, vzácně jinde např. na Jindřichohradecku, historicky z okolí Rychnova nad Kněžnou. Na Moravě je dlouhodobě druh znám z okolí Újezdu u Tišnova, nověji také z Vojenského újezdu Libavá.

Ekologie: Mochna Lindackerova roste na skalních výchozech v polích a loukách, při okrajích říčních teras, lesů, cest a mezí, na různých kamenitých místech, či v mezernatých suchých trávnících. Preferuje mělké půdy na kyselých horninách.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

Ochrana a ohrožení: Druh je veden mezi zvláště chráněnými druhy české květeny v kategorii druhů ohrožených. V Červeném seznamu je v současnosti řazen mezi taxony s nedostatečnými údaji o výskytu (DD), v předešlých vydáních seznamu byl veden mezi silně ohroženými druhy (C2/EN). Na této skutečnosti se odráží náročnost určování a pravděpodobně četné přehlížení druhu v terénu. Znalec rodu mochna, Jiří Soják, nicméně v textech upozorňoval na značné mizení mochen skupiny Collinae vinou zarůstání vhodných biotopů.

Poznámka: Taxon byl popsán v roce 1819 z okolí Prahy Ignácem Tauschem, epiteton nese příjmení významného českého přírodovědce Jana Tadeáše Lindackera (1768–1816).

Literatura:

Hroneš M. & Dančák M. (2021): Potentilla lindackeri Tausch. In: Lustyk P. & Doležal J. (eds), Additamenta ad Floram Reipublicae Bohemicae XIX, Zprávy České botanické společnosti, 56(1): 146.

Soják J. (1995): Potentilla L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 4, Academia, Praha, 283–314.

Soják J. (2009): Potentilla lindackeri a P. psammophila (podsekce Collinae) v Čechách. – Zprávy České botanické společnosti, Praha, 44: 11–22.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!