Polyommatus coridon (Poda, 1761) – modrásek vikvicový 

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: VU

Popis: Menší motýl s rozpětím křídel 33–37 mm. Křídla samců jsou ze svrchní strany šedomodrá, po okrajích s tmavohnědým lemem. Svrchní strana křídel samic je tmavohnědá s řadou oranžových skvrn podél okraje zadního a někdy i předního křídla (pokud jsou i na předním křídle, tak jen nevýrazné). Křídla obou pohlaví jsou olemována bílými třásněmi, na kterých jsou černé skvrny. Rub křídel je zbarven hnědě (u samců hnědě až světle šedě), přičemž odstín předních křídel je znatelně světlejší než zadních. Při okrajích křídel je řada oranžových a černých skvrn (samci mají oranžové skvrny obvykle jen na rubu zadních křídel). Dále se na rubu křídel nachází mnoho černých, bíle olemovaných oček; na zadním křídle pak bílá skvrna mezi očky a oranžovými skvrnami. Důležitým znakem je přítomnost 1–2 oček u kořene předního křídla (velikost i tvar těchto oček je variabilní). Tělo motýlů je hustě ochlupeno, ze svrchní strany je ochlupení samců modré, samic hnědé, ze spodní strany bleděmodré až bílé. Housenka je drobná, nevýrazná, šedozelená. Kukla je hladká, zbarvená v různých odstínech.

Možná záměna: Samci jsou z lícové strany jen těžko zaměnitelní díky typickému šedomodrému zbarvení křídel s tmavohnědým lemem. Záměna však může snadno nastat u samic nebo při pohledu z rubové strany u samců. Důležitým znakem je přítomnost 1–2 oček u kořene předního křídla z rubové strany. Tento znak sdílí modrásek vikvicový s modráskem jehlicovým (Polyommatus icarus) a m. jetelovým (P. bellargus). Velmi hojný modrásek jehlicový se liší čistě bílými třásněmi na okrajích křídel. Modrásek vikvicový a jetelový mají třásně tmavě skvrnité a mají podobné biotopové nároky, nezřídka se vyskytují na lokalitách společně. Samci modráska vikvicového se na první pohled liší šedomodrým zbarvením svrchní strany křídel (u m. jetelového blankytně modrá); u obou pohlaví m. vikvicového je pak dalším znakem světlejší zbarvení základní barvy rubu předních křídel oproti rubu zadních křídel.

Rozšíření: Evropský druh, rozšířený od severního Španělska a jihu Británie přes střední a jižní Evropu a Balkán až po jižní Ural.

V ČR byl v minulosti všeobecně rozšířený a hojný v nížinách až pahorkatinách, ale v průběhu 2. poloviny 20. století došlo k výraznému úbytku lokalit jeho výskytu. Zcela vymizel ze severní Moravy a z některých podhorských oblastí. Dosud je hojný v teplých oblastech – jižní a jihovýchodní Morava, střední a severozápadní Čechy, Polabí.

Biologie a ekologie: Modrásek vikvicový obývá suché osluněné biotopy, jako jsou stepi a lesostepi, extenzivní pastviny, řídké lesy, kamenité stráně, kamenolomy, silniční a železniční násypy apod. Nemá natolik vyhraněné biotopové nároky jako blízce příbuzný modrásek jetelový (P. bellargus). Živnou rostlinou housenek je zejména čičorka pestrá (Securigera varia), méně často podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa). Dospělci létají v jediné generaci od července do září. Aktivní jsou zejména v ranních nebo v odpoledních hodinách, hojně navštěvují květy s nektarem. Oplodněné samice kladou vajíčka po jednom na stonky živných rostlin, vhodná místa na rostlinách si vybírají při lezení. Vajíčka přezimují a housenky se z nich líhnou až na jaře. Housenky vylučují sekrety atraktivní pro mravence, kteří je na oplátku chrání – jedná se o fakultativní myrmekofilii (tzn. že soužití s mravenci není k dokončení vývoje bezpodmínečně nutné). Mravenci často zahrabávají kukly do mravenišť, kde jsou chráněny před okolím.

Ohrožení a ochrana: Modrásek vikvicový není zákonem chráněný, ale v červeném seznamu bezobratlých ČR je zařazen mezi zranitelné druhy (VU). Příčinou jeho ohrožení je úbytek výhřevných biotopů s krátkostébelnou řídkou vegetací (jejich likvidace změnou využití anebo naopak jejich zarostení kvůli absenci hospodaření). V posledních letech se však zvolna šíří a obsazuje část z dříve ztracených oblastí výskytu, zřejmě v souvislosti s oteplením klimatu.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!