Orobanche picridis F. W. Schultz – záraza hořčíková

Syn.: Orobanche picridis-hieracioidis Holandre; O. artemisiae-campestris subsp. picridis (F. W. Schultz) O. Bolòs, Vigo, Masalles & Ninot; O. lilacina F. W. Schultz; O. pallens F. W. Schultz; O. pallida F. W. Schultz; Phelipanche karatavica (Pavlov) Soják

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: EN

Popis: Drobné až střední byliny do 50 cm vysoké, světle bělavě, šedavě až nažloutle žláznaté. Lodyha na bázi mírně ztloustlá, bledě žlutá s nafialovělým až hnědavým odstínem, našedle moučnatá od stopkatých žlázek. Listy úzké, odstálé, vzácněji k lodyze přitisklé. Květenství válcovité, mnohokvěté, ale v dolní části řídké; listeny o málo delší než koruna. Kališní segmenty volné, do poloviny členěné ve dva cípy, někdy až celistvé; koruna trubkovitá, jen nepatrně dolů ohnutá až rovná, bělavá až žlutavá s purpurovými žilkami; horní pysk vykrojený, dolní pysk trojlaločný. Nitky tyčinek srůstají s korunní trubkou, přitiskle chlupaté, s ojedinělými stopkatými žlázkami; čnělka s roztroušenými žlázkami; blizna červenofialová.

Možná záměna: Blízce příbuzná záraza šupinatá (Orobanche artemisiae-campestris) parazituje na pelyňku ladním (Artemisia campestris) a má kališní segmenty členěné až do dvou třetin. Podobná se jeví u nás nepůvodní záraza menší (Orobanche minor) parazitující v jetelinách. Vyznačuje se krátkými korunami při horním pysku víceméně modrofialovými.

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem, který se vyskytuje od pobřeží Atlantského oceánu (velmi vzácně na Britských ostrovech), na východě roste po západní oblasti Asie, zhruba do povodí dolního Donu a na Kavkaze. Druh je rovněž udáván ze sz. Afriky.

V České republice se tento druh vyskytuje v nížinách až pahorkatinách termofytika, výjimečně roste v mezofytiku. Lokality jsou koncentrovány v severní polovině Čech (České středohoří, Mělnicko) a na jižní Moravu, velmi vzácně (a dnes již jen historicky) rostl na Moravě střední. Překvapivé jsou jednotlivé lokality na Chrudimsku a Svitavsku.

Ekologie: Tato záraza s oblibou roste na otevřených, osluněných, narušovaných plochách s řídkou vegetací, především na svahových úhorech, terasách, při okrajích vinic, na místech vystavených pravidelné půdní erozi. Preferuje půdy hluboké, vysýchavé, chudé na dusík, ale bohaté na báze na vápencových, slepencových a opukových podkladech. Je monofágem na hořčíku jestřábníkolistém (Picris hieracioides).

Geofyt s fenologickým optimem kvetení v červnu, v nepříznivých extrémně suchých letech kvete až v září.

Ochrana a ohrožení: Záraza hořčíková není vedena mezi zvláště chráněnými druhy. V Červeném seznamu je řazena mezi druhy ohrožené (EN), což odráží nízký počet recentních lokalit. Na některých lokalitách v maloplošně chráněných územích, např. NPP Dunajovické kopce vykvétá pravidelně v relativně bohatých populacích. Potenciální ohrožení spočívá v zarůstání lokalit a s ním spojeného mizení hostitelské rostliny.

Literatura:

Roleček J. & Novák P. (2012): Poznámky k výskytu zárazy hořčíkové (Orobanche picridis) u Svitav. – Východočeský sborník přír. – práce a studie, 19: 175–180.

Rumsey F. J. & Thorogood C. J. (2023): The shifting ecology and distribution of one of Britain’s rarest plants: Orobanche picridis (Orobanchaceae). – British & Irish Botany 5(3): 303–319.

Zázvorka J. (2000): Orobanche L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 489–513.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!