Hydrophilus piceus (Linnaeus, 1758) – vodomil černý

Čeleď: Hydrophilidae – vodomilovití

Status: VU

Popis: S velikostí těla 34–48 mm je největším vodním broukem Evropy. Má mohutné a zavalité tělo černého zbarvení se slabým zeleným odstínem a výrazným leskem. Krovky jsou mělce rýhované a u apikálního konce vybíhají v malý trn. Výběžek středo- a zadohrudi na spodní straně těla je dlouhý a přesahuje přes zadní kyčle. Zadečkové články z břišní strany vybíhají v kýl. U druhů rodu Hydrophilus lze snadno odlišit samce od samic podle výrazného rozšíření chodidel na předním páru nohou samců.

Možná záměna: Vzhledem k velikosti je záměna možná jen s druhým velkým druhem vodomila u nás – vodomilem temným (Hydrophilus aterrimus). U H. aterrimus zadečkové články na břišní straně nevybíhají v kýl, ale jsou zaoblené. Také postrádá trn u zadního konce krovek, které jsou zakončeny tupě. H. aterrimus je také obvykle trochu menší (32-43 mm).

Rozšíření: Druh s palearktickým rozšířením vyskytující se na většině území Evropy a Asie.

V ČR je rozšířen lokálně na celém území, ale těžiště výskytu leží na jižní Moravě a v jižních Čechách.

Biologie a ekologie: Vyhledává stojaté vodní plochy (rybníky, mrtvá ramena, tůně), přičemž preferuje spíše mesotrofní vody s bohatě vyvinutou litorální vegetací. Může se však vyskytovat i v eutrofních vodách. Dospělci se živí vodními rostlinami nebo organickými zbytky, zatímco jejich larvy se specializují na vodní plže – okružáky (Planorbarius a Planorbis) a plovatky (Lymnaea). Larvy jsou mohutné, tmavého zbarvení a dorůstají velikosti až 80 mm. Vývoj larev trvá obvykle jeden až dva měsíce. Ke kuklení dochází ve vlhkém substrátu na břehu. Dospělci jsou zdatní letci a dožívají se zhruba 2–3 roky.

Ohrožení a ochrana: Hydrophilus piceus je v červeném seznamu ohrožených druhů České republiky zařazen v kategorii druhů zranitelných (VU). Ohrožení spočívá zejména ve ztrátě vhodných biotopů z důvodu intenzivního rybničního hospodaření, přílišného obohacení vod živinami a redukce vodních makrofyt. Podle dat o výskytu z posledních let to však vypadá, že se H. piceus na našem území šíří.

Literatura:

Boukal DS, Boukal M, Fikáček M, Hájek J, Klečka J, Skalický S, Šťastný J & Trávníček D (2007): Katalog vodních brouků České republiky (Coleoptera: Sphaeriusidae, Gyrinidae, Haliplidae, Noteridae, Hygrobiidae, Dytiscidae, Helophoridae, Georissidae, Hydrochidae, Spercheidae, Hyrophilidae, Hydraenidae, Scirtidae, Elmidae, Dryopidae, Limnichidae, Heteroceridae, Psephenidae). Klapalekiana, 43 (Suppl.), 289 pp.

Hansen M (1987): The Hydrophiloidea (Coleoptera) of Fennoscandia and Denmark. Fauna entomologica scandinavica, 18, 253 pp.

Hejda R. & Kolář V. (2025): Mapa rozšíření Hydrophilus piceus v České republice. In: Zicha O. (ed.) BioLib: Biological Library. Citováno 02.10.2025. Dostupné na: https://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id459/

Kolář V. (2024): Pomozte mapovat naše velké vodomily. Živa 6/2024: 337–339.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!