Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons - hvozdík kartouzek hadcový

28. 1. 2009 vytvořil Martin Hanzl

Dianthus carthusianorum L. subsp. capillifrons (Borbás) Neumayer ? hvozdík kartouzek hadcový Čeleď: Caryophyllaceae ? hvozdíkovité Status: C1, §2

Popis: Hvozdík kartouzek hadcový je vytrvalá trsnatá bylina s mnohohlavým oddenkem. Lodyhy jsou přímé či vystoupavé, nevětvené, lysé či vzácně v dolní polovině chlupaté a dorůstají zpravidla 12 ? 25 cm výšky. Listy jsou čárkovité až čárkovitě kopinaté, na ploše lysé, na okraji drsné. Spodní lodyžní listy jsou dlouhé 2 ? 8 cm a široké 1,2 ? 2,5(-2,9) mm. Květenství bývá volné a tvoří jej 2 ? 5 květů. Listeny jsou bylinné až blanité či kožovité, kopinaté a dlouze osinaté. Podkališní listénce vejčité až obvejčité, osinkaté, světle hnědé barvy. Kalich je trubkovitý, 12 ? 15 mm dlouhý, s trojúhelníkovitými zuby, alespoň zčásti zelený, jinak fialově naběhlý. Čepel korunních lístků je růžová, světlejší než u nominátního poddruhu, klínovitého tvaru, nahoře nepravidelně hrubě zubatá či vyhlodávaná a dorůstá 7 ? 9 mm délky. Plodem je tobolka.

Možná záměna: Hvozdík kartouzek hadcový je jedním z poddruhů běžného hvozdíku kartouzku pravého (Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum). Liší se od něj světlejšími korunními lístky růžové barvy, v průměru o něco užšími listy a hlavně preferencí hadcového podloží. Vzhledem k tomu, že jednotlivé populace hvozdíku kartouzku hadcového jsou od sebe izolovány a mezi nimi se hojně vyskytuje hvozdík kartouzek pravý, zůstává otázkou, zda je hvozdík kartouzek hadcový ?právoplatným? taxonem, či zda se jedná o pouhou serpentinomorfózu nominátního poddruhu. Pro úplnost je třeba ještě zmínit, že velmi podobné hvozdíku kartouzku hadcovému jsou i další dva poddruhy ? hvozdík kartouzek širolistý (D. c. subsp. latifolius), který v ČR roste jen na Moravě, má tmavší korunní lístky a nápadně širší spodní lodyžní listy, a hvozdík kartouzek sudetský (D. c. subsp. sudeticus), který je endemitem Velké kotliny v Hrubém Jeseníku.

Rozšíření: Kromě území našeho státu se můžeme s hvozdíkem kartouzkem hadcovým setkat i v sousedním Rakousku (Burgenland, Štýrsko). Druh je tak endemitem střední Evropy. Můžeme ho však považovat i za subendemický taxon České republiky (tj. druh který kromě lokalit u nás má i několik lokalit v sousedních zemích).

Druh má v ČR několik lokalit na hadcích jižní poloviny Čech a severní Moravy. Jedná se o křemežské hadce (JV od Křemže, poblíž obce Holubov), dolnokralovické hadce (okolí Borovska, břehy vodní nádrže Švihov) a hadce u Raškova na Šumpersku. Právě poslední zmíněná lokalita je zajímavá, jedná se o izolovaný výskyt druhu vysunutý až do podhůří Sudet. Dále by mohl být seznam lokalit rozšířen i o mladovožické hadce (okolí Mladé Vožice), kde byly nalezeny exempláře pravděpodobně patřící tomuto taxonu.

Ekologie: Hvozdík kartouzek hadcový, jak již jméno napovídá, roste pouze na hadcovém podloží. Jedná se tedy o obligátní serpentinofyt. Je to světlomilný druh, který vyhledává výslunné travnaté stráně a hadcové skalky, ovšem nevyhýbá se ani polostinným stanovištím světlejších borových lesů. Hadcové substráty jsou velmi specifickými biotopy. Vyznačují se vysokým obsahem Mg, nedostatkem Ca, nízkým obsahem živin (jako je N, P, K), vysokým obsahem těžkých kovů (např. Ni, Co, Cr), špatně zvětrávají (půdy jsou tu velmi mělké a skeletovité, strmé svahy) a snadno se přehřívají. Jedná se o velmi nehostinná stanoviště a serpentinofyty bývají vybaveny mnoha adaptacemi, které jim umožňují se s tím vyrovnat (např. akumulace Ca a snížený příjem Mg, chelatace těžkých kovů či jejich imobilizace do vakuol, xeromorfní stavba prýtu, vyvinutý kořenový systém, ...).

Druh kvete od června do září. Jedná se o hemikryptofyt (nepříznivé podmínky přežívá obnovovacími pupeny na bázi lodyhy, často cháněnými listovou růžicí či seschlými listy) a geofyt (přežívá i v podobě semen v půdě).

Ohrožení: Hvozdík kartouzek hadcový je velmi zranitelný tím, že jeho populací není mnoho, jsou od sebe často velmi důkladně izolovány a není schopen přežít mimo hadce. Z případných změn na lokalitách, které by ho mohly ohrozit, je možno zmínit např. zastínění dřevinami (kupříkladu výsadbou smrkových monokultur) nebo těžbu hadce v lomech s jeho výskytem. Na dolnokralovických hadcích v sedmdesátých letech minulého století část populace pravděpodobně zanikla zatopením nižších partií hadcových skal vodní nádrží Švihov, možná je tu ohrozila i výstavba dálnice D1, která lokalitu protnula.

Ochrana: Druh patří mezi kriticky ohrožené taxony naší flóry. Je zákonem chráněn jako silně ohrožený (kategorie §2). Některé lokality výskytu druhu jsou chráněny jako maloplošná chráněná území. V případě dolnokralovických hadců je již delší dobu snaha vyhlásit je jako maloplošné chráněné území, ovšem až v roce 2004 byla lokalita na návrh ČSOP Vlašim zařazena a posléze schválena do národního seznamu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000.

Autor: Martin Hanzl

dianthus_carthusianorum_capillifrons_1 dianthus_carthusianorum_capillifrons_2 dianthus_carthusianorum_subsp_capillifrons3
dianthus_carthusianorum_subsp_capillifrons4