Corythucha arcuata (Say, 1832) – síťnatka platanová 

Syn.: Corythucha polygrapha Lintner, 1888; Corythucha polygraphia Banks, 1910

Čeleď: Tingidae – síťnatkovití

Status: nepůvodní druh

Popis: Velmi drobná ploštice o délce těla 2,9–3,5 mm. Polokrovky a paranota štítu jsou rozšířeny a utvářeny bizarní síťovitou strukturou (což je obecně pro síťnatky typické). Polokrovky síťnatky dubové jsou výrazně obdélníkovité, poloprůhledné (průhledná políčka v síťovité struktuře). Boční okraje paranot štítu a polokrovek jsou jemně otrněné. Dospělci jsou zbarveni bíle s tmavohnědými až černými skvrnami. Nymfy jsou černé či tmavohnědé se světlými skvrnami. Jedná se o okřídlený letuschopný druh.

Možná záměna: V ČR žije velmi podobná, taktéž invazní síťnatka platanová (Corythucha ciliata), která saje na platanech. Síťnatka platanová je o trochu větší a je téměř celá bílá, má pouze 2 tmavé skvrny ve střední části zad (na vyvýšeninách polokrovek), zatímco síťnatka dubová má tmavých skvrn na polokrovnách více (jejich počet a rozsah je variabilní). Do Evropy se dostal ještě třetí druh amerického rodu Corythucha – síťnatka zlatobýlová (C. marmorata) – která byla zjištěna v roce 2022 v Itálii a její rozšíření do ČR je v budoucnu pravděpodobné. Saje na zlatobýlech, hvězdnicích, turanech a dalších hvězdnicovitých rostlinách (Asteraceae) a od dalších 2 druhů se odlišuje výrazně vyšší pronotální kápí nad hlavou a velkým rozsahem hnědých skvrn, které jsou po celých polokrovkách i na paranotech a obvykle splývají do příčných pásek.

Dále je záměna možná se síťnatkami rodu Stephanitis (v ČR S. pyri, S. oberti, S. rhododendri a S. takeyai), u nichž se přední okraje polokrovek postupně rozšiřují směrem dozadu, zatímco u rodu Corythucha je rozšíření prudké, tvořící zaoblený pravý úhel. Síťnatky rodu Corythucha mají navíc jemně otrněné boční okraje paranot a polokrovek.

Rozšíření: Původním areálem druhu je Severní Amerika (USA a jih Kanady). Na přelomu 20. a 21. století byl zavlečen do Evropy – první nález byl v Itálii v roce 2000, dále pak byl zjištěn ve Švýcarsku v roce 2002 a v Turecku v roce 2003. V roce 2012 byl zjištěn výskyt v Bulharsku a v evropské části Turecka a poté následovalo rychlé šíření přes Balkán, okolí Černého moře, jižní Rusko, západní a střední Evropu. Nejsevernější nálezy v Evropě jsou prozatím udávány z Polska; druh je znám též z Německa a Belgie.

V ČR byla síťnatka dubová poprvé zjištěna v roce 2019 na jižní Moravě u Lanžhota a Lednice. Od té doby se postupně šíří na sever. Aktuálně se vyskytuje na celé jižní Moravě (velmi hojně mj. v okolí Brna), na jihovýchodní a střední Moravě a nepočetně je nalézána i v Čechách (Hradec Králové). Lze očekávat další šíření druhu a obsazení celého území ČR s výjimkou horských poloh.

Biologie a ekologie: Síťnatka dubová se živí sáním na listech dubů. V Evropě byla zaznamenána na mnoha druzích dubů, mimo jiné na dubech původních v ČR – dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), dub pýřitý (Quercus pubescens) a dub cer (Quercus cerris). Invazní dub červený (Quercus rubra) patrně živnou rostlinou není. V Maďarsku bylo zjištěno napadení kaštanovníku jedlého (Castanea sativa). Dospělci mohou příležitostně sát i na různých jiných rostlinách, na kterých však nedochází k rozmnožování.

Z důvodu lepších mikroklimatických podmínek jsou preferovány osluněné duby, avšak síťnatky napadají osluněné i zastíněné duby jakéhokoliv věku. Dospělci i další vývojová stádia se zdržují na spodní straně listů, často zde lze nalézt pohromadě agregace dospělců, nymf a vajíček společně s černými kapkami výkalů. Sání síťnatek se projevuje ztrátou chlorofylu jednotlivých vysátých buněk listu, v důsledku se tedy na listech zprvu objevují drobné bílé tečky, které se při pokračujícím napadení zvětšují a spojují a při silném napadení mohou být vybělené (světle šedožluté) celé listy. Silně napadené duby jsou pak nápadné už z dálky světlým zbarvením. Silné napadení duby oslabuje, může zpomalovat jejich růst a snižovat úrodu žaludů. V kombinaci s dalšími stresory (sucho, jiné patogeny) by mohlo v určitých případech vést i odumírání dubových porostů (ačkoli přímá mortalita dubů po napadení síťnatkou dubovou nebyla prozatím zaznamenána).

Síťnatky dubové se na spodní straně listů zdržují až do prvních mrazů. K přezimování se stěhují na kmen a silné větvě do prasklin kůry či pod uvolněnou kůru nebo pod jiné úkryty, na bázi kmene anebo mimo strom do opadanky. Bylo zjištěno, že v podmínkách ČR značná část populace přezimování nepřežije. Dospělci ukončují přezimování s rašením listů (duben–květen). Černá vajíčka soudečkového tvaru jsou kladena po skupinách na spodní stranu listů od dubna do září. Nymfy různých instarů lze nalézt po celou sezónu. Ve Středomoří se vyvíjejí 3 generace ročně, v ČR nebyl počet generací prozatím ověřen, avšak je odhadován na 2 generace ročně. Druh je letuschopný, přičemž letící dospělci mohou být snadno unášeni větrem. Šíření na větší vzdálenosti zřejmě probíhá nejčastěji na autech a vlacích.

Literatura:

Kment P., Hradil K. (2024): Síťnatka dubová (Corythucha arcuata) – nový invazní druh ploštice v České republice. Živa 2024, 3: 129–132.

Mertelík J., Liška J. (2020): Faunisctic records from the Czech Republic – 495. Hemiptera: Heteroptera: Tingidae. Corythucha arcuata. Klapalekiana 56: 295–296.

Zúbrik M., Barta M., Nikolov C., Rell S., Kunca A., Gubka A., Vakula J., Galko J., Leontovyč R., Lalík M., Kulfan J. (2024): Fast spread of Corythucha arcuata (Say, 1832) (Hemiptera: Tingidae) in Slovakia during the period 2020–2022. Central European Forestry Journal 70 (2024): 286–293.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!