Chorthippus biguttulus (Linnaeus, 1758) – saranče měnlivá 

Syn.: Glyptobothrus biguttulus (Linnaeus, 1758)

Čeleď: Acrididae – sarančovití 

Status: běžný druh

Popis: Samci dosahují délky těla 13–16 mm, samice 16–23 mm. Postranní žebra štítu jsou úhlovitě sblížená (zalomená směrem dovnitř). Křídla jsou plně vyvinutá, krytky přesahují kolena zadních nohou. Zbarvení těla je velmi variabilní. Nejčastější jsou různé odstíny hnědé barvy, může se však objevit i zelená, šedá, pískově žlutá nebo jiná barva. U samic se často setkáme s podélnými světlými pruhy. Konec zadečku samců většinou bývá oranžovočervený. Krytky samců se vyznačují rozšířeným kostálním polem.

Možná záměna: Rod Chorthippus je pro laika determinačně obtížný, v ČR se vyskytuje několik více či méně podobných druhů. Saranči měnlivé je nejpodobnější blízce příbuzná saranče štíhlá (Chorthippus mollis) a s. dlouhokřídlá (C. brunneus). Tyto 3 druhy byly až do 20. let 20. století pokládány za jeden druh Stauroderus variabilis; rozlišeny byly na základě rozdílné stridulace. Morfologické rozdíly jsou zejména v žilnatině krytek samců. Samci saranče měnlivé se liší rozšířeným kostálním polem (přední část krytky – při složených křídlech směřující k břišní straně). Saranče dlouhokřídlá se navíc odlišuje delšími křídly (více než 13,5 mm u samců a 17 mm u samic). Rozlišení samic těchto 3 druhů je problematické, zejména mezi s. měnlivou a s. štíhlou.

Snadno zaměnitelnými druhy jsou také s. lesní (C. vagans), s. širokokřídlá (C. apricarius) a s. bělorohá (Gomphocerippus rufus). Zbývající zástupci rodu Chorthippus nemají úhlovitě sblížená (zalomená) žebra štítu (např. C. dorsatus). Potenciálně zaměnitelné mohou být i saranče rodu Omocestus (např. O. viridulus nebo O. haemorrhoidalis), které se odlišují mimo jiné absencí vystouplého laloku při bázi krytky. Spolehlivé rozlišení všech zmíněných druhů je možné také podle stridulace samců, která je druhově specifická a v terénu dobře rozeznatelná.

Rozšíření: Evropa kromě Britských ostrovů, severní Afrika, palearktická část Asie.

V ČR velmi hojný druh rozšířený po celém území, patrně vůbec nejběžnější druh saranče u nás.

Biologie a ekologie: Saranče měnlivá má málo vyhraněné nároky na biotop, obývá louky, pastviny, skalní stepi, lesostepi, paseky, okraje polí a cest i různá jiná místa. Preferuje spíše krátkostébelné porosty. Často se s ní setkáme i ve městech. Samice kladou vajíčka do půdy. Na jaře se z nich líhnou nymfy, které dospívají po 4–5 svlékáních. Dospělí jedinci se vyskytují od července do listopadu s nejhojnějším výskytem v srpnu. Dokáží dobře létat. Potravu tvoří převážně listy trav.

Samci se během dne ozývají velmi charakteristickou stridulací, jejíž nahrávku si můžete poslechnout zde.

Taxonomická poznámka: Je rozlišováno 5 poddruhů, přičemž na území ČR se vyskytují 2 z nich. Poddruh C. biguttulus biguttulus je běžný po celé ČR, poddruh C. biguttulus hedickei je znám pouze z Pálavy, kde se vyskytuje vzácně na vrchu Děvín. Liší se od sebe drobnými rozdíly v žilnatině krytek samců a dalšími nenápadnými znaky.

Literatura:

Bellmann H. (2006): Der Kosmos Heuschreckenführer. Die Arten Mitteleuropas sicher bestimmen. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co. KG, Stuttgart.

Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!