Omocestus haemorrhoidalis - saranče červenořitná

22. 9. 2018 vytvořil Stanislav Rada

Omocestus haemorrhoidalis (Charpentier, 1825) – saranče červenořitná 

Čeleď: Acrididae – sarančovití

Status: běžný druh

 

Popis: Samci dorůstají 11–14 mm, samice 15–20 mm. Postranní žebra štítu jsou silně úhlovitě sblížená (tzn. prohnutá směrem dovnitř). Krytky a křídla jsou plně vyvinuty, dosahují ke konci zadečku. Zbarvení je proměnlivé – hnědožluté, šedohnědé nebo hnědozelené. Postranní žebra štítu jsou obvykle světle lemována a v zadní části štítu bývají dva černé trojúhelníky (obojí ale není pravidlem). Horní strana těla (temeno hlavy, střed štítu a horní část krytek) bývá zbarvena jednotně – žlutohnědě, hnědě nebo zeleně. Na krytkách (i v klidu sedících jedinců) jsou dobře patrné černé skvrny v mediálním poli krytek a bílé stigma. Špičky druhého páru křídel jsou zašedlé. Koncová část zadečku samců (zejména shora) je oranžovočervená.

 

Možná záměna: Saranče červenořitná je snadno zaměnitelná s mnoha jinými druhy sarančí. Velmi podobná je saranče žlutořitná (Omocestus petraeus), která se liší žlutým koncem zadečku samců a menší velikostí samic (je ale velmi vzácná, recentně známá jen z NPR Mohelenská hadcová step). Rovněž velmi vzácná saranče rudonohá (Omocestus rufipes) se kromě zbarvení liší zašedlými křídly (nikoli jen špičkou). Značně podobná je též saranče kyjorohá (Myrmeleotettix myculatus), která se liší rozšířenými konci tykadel, což však u samic nemusí být dobře patrné. Dalším znakem je mírně odlišný tvar štítu, jehož postranní žebra jsou u saranče kyjorohé výrazněji zalomena směrem dovnitř. Záměna je dále možná s hojnými zástupci rodu Chorthippus s úhlovitě sblíženými žebry štítu – saranče měnlivá (C. biguttulus), s. dlouhokřídlá (C. brunneus), s. štíhlá (C. mollis) a s. širokokřídlá (C. apricarius). Tyto druhy mají oproti saranči červenořitné postranní žebra štítu výrazněji zalomena směrem dovnitř a postrádají typické černé skvrnky v mediálním poli krytek. Navíc jsou průměrně větší mají delší krytky, které sahají až za kolena zadních nohou (to zcela neplatí u s. širokokřídlé, která se ale dobře odlišuje širokým mediálním polem). Saranči červenořitné se dále podobají saranče malá (Stenobothrus stigmaticus) a s. černoskvrnná (S. nigromaculatus), které mají o něco kratší krytky (nedosahují ke konci zadečku) a méně výrazné prohnutí postranních žeber štítu; s. černoskvrnná je navíc výrazně větší. Rozlišení všech zmíněných druhů je možné také podle stridulace samců, která je druhově specifická a v terénu dobře rozeznatelná.

 

Rozšíření: Velký areál druhu zahrnuje většinu palearktu od Španělska až po Koreu. Obývá téměř celou Evropu, chybí jen na Britských ostrovech, v Norsku a Finsku (ve Švédsku pouze na jihu).

 

V ČR je rozšířena převážně v nížinách a pahorkatinách středních, severozápadních, západních a jižních Čech, jižní Moravy a východní Vysočiny, řídce i jinde. Jde celkově o nehojný druh s roztroušeným rozšířením, ale místy může být i velmi hojný.

 

Biologie a ekologie: Saranče červenořitná se vyskytuje na stepích, suchých loukách, pastvinách, úhorech nebo suchých stráních, přičemž preferuje místa s nízkou vegetací a obnaženou půdou (příliš obnažená místa bez vegetace však neobsazuje). Postačují jí i malé plochy s optimálním biotopem. Vajíčka jsou samicemi kladena do země v ootékách. Vajíčka se líhnou na jaře, nymfy procházejí 4–5 instary. S dospělci se lze setkat od konce června do října, s vrcholem na přelomu července a srpna. Živí se listy trav. Samci se ozývají za slunečných dní chrastivým cvrčením (nahrávku si můžete poslechnout zde).

 

 

 

Literatura:

 

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.