Aeshna caerulea (Ström, 1783) ‒ šídlo horské

Čeleď: Aeshnidae – šídlovití

Status: EN

Popis: S délkou těla 54-64 mm patří mezi spíše menší šídla rodu Aeshna. Spojnice očí je ve srovnání s jinými druhy šídel relativně krátká. Na hnědé hrudi obou pohlaví jsou dva úzké, světlé a esovitě prohnuté pruhy. U samců mají pruhy modrý nádech, u samic žlutý. Antehumerální pruhy jsou nevýrazné a u samic mohou zcela chybět. Na zadečku samců dominuje výrazná modrá barva nad černým podkladem. Skvrny na zadečku samic jsou žlutohnědé na kaštanovém podkladu. Křídla u obou pohlaví mívají mírný hnědavý nádech. 

Možná záměna: Velikostně podobné šídlo pestré (A. mixta) a šídlo rákosní (A. affinis) se vyskytují na jiných biotopech a v nižších polohách. Zbarvením zadečku je nejpodobnější A. affinis, ale kromě zmíněných biotopových nároků se velmi liší zbarvením hrudi, kdy u A. affinis převažuje zelená barva.

A. caerulea se může vyskytovat na biotopech zejména společně s šídlem sítinovým (A. juncea) a šídlem rašelinným (A. subarctica). Tyto druhy jsou však znatelně větší a při bližším pohledu se liší zejména ve zbarvení zadečku a hrudi. I za letu lze snadno odlišit A. juncea díky jeho kontrastnímu zbarvení na hrudi.

Rozšíření: Druh s palearktickým boreomontánním rozšířením. Těžiště výskytu tohoto druhu v Evropě leží ve Skandinávii. Najdeme jej také ve Skotsku a v Alpách.

V ČR je šídlo horské považováno za glaciální relikt s ostrůvkovitým rozšířením. Vyskytuje se výhradně na horských vrchovištích zejména v Krkonoších a v menších populacích také na Šumavě či ojediněle v Jizerských horách.

Biologie a ekologie: U nás obývá výhradně osluněná rašelinná jezírka na horských vrchovištích v subalpínském a alpínském pásmu. S dospělci se setkáme zejména v červenci a první polovině srpna. Druh je přizpůsoben životu v chladných podmínkách. Imaga velmi často usedají na rozehřátý obnažený povrch rašeliny či pařezy a kmeny kleče, kde tisknou hruď k podkladu a nahřívají se. Podkladu se často dotýkají i částmi křídel, díky čemuž dochází k efektu „skleníku“ a ještě účinnějšímu prohřívání hrudi. Zajímavostí je také fyziologická reverzibilní změna barvy u dospělých samců v závislosti na teplotě prostředí, kdy při poklesu teploty dochází k blednutí modrých skvrn na zadečku až do šedavě hnědé barvy. Při opětovném nárůstu teploty se zbarvení zadečkových skvrn mění zpět na jasně modrou barvu. Změna barvy pomáhá lepší absorpci slunečního záření a tím rychlejšímu zahřátí jedince. Larvy se vyvíjí v mělkých tůňkách s tmavým rašelinným substrátem a vodou s obsahem huminových látek, kde dochází k dobrému prohřívání vody. Délka vývoje larev trvá přibližně tři roky. Může být i delší v závislosti na podmínkách prostředí. Zimní období, kdy dochází k promrzání tůní, přečkávají larvy ve vrstvě organického bahna na dně tůní.

Ohrožení a ochrana: Šídlo horské je v červeném seznamu ohrožených druhů ČR zařazené mezi ohrožené druhy. Ohrožení spočívá zejména ve ztrátě biotopu – zarůstání a vysychání rašelinných jezírek. Patří také mezi druhy vážek potenciálně nejvíce ohrožené klimatickou změnou, kdy vzhledem k nižšímu teplotnímu optimu a časté vazbě na horské polohy může docházet až k jeho lokálnímu vymizení.

Literatura:

Dijkstra KDB & Lewington R (2006): Field Guide to the Dragonflies of Britain and Europe. British Wildlife Publishing Ltd. 320 pp.

Dolný A, Bárta D, Waldhauser M, Holuša O, Hanel L & kol. (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim. 678 pp. 

Dolný A, Harabiš F & Bárta D (2016): Vážky (Insecta: Odonata) České republiky. Academia, Praha. 342 pp.

Oertli B (2010) The local species richness of Dragonflies in mountain waterbodies: an indicator of climate warming? In: Ott J (Ed) (2010) Monitoring Climatic Change With Dragonflies. BioRisk 5: 243–251.

Sternberg K (1987): On reversible, temperature-dependent colour change in males of the dragonfly Aeshna caerulea (Ström, 1783) (Anisoptera: Aeshnidae). Odonatologica 16(1): 57–66.

Sternberg K (1997): Adaptation of Aeshna caerulea (Ström) to the severe climate of its environment (Anisoptera: Aeshnidae). Odonatologica 26(4): 439–449.

Waldhauser M & Černý M (2014): Vážky ČR: Příručka pro určování našich druhů a jejich larev. ČSOP Vlašim. 184 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!