Zygaena ephialtes - vřetenuška čičorková

21. 6. 2018 vytvořil Ondřej Machač

Zygaena ephialtes (Linnaeus, 1767) – vřetenuška čičorková

Čeleď: Zygaenidae – vřetenuškovití

Status: NT

 

Popis: Délka těla 15–18mm, rozpětí křídel 30–40 mm. Variabilní druh vřetenušky s několika barevnými formami. Tělo a přední křídla jsou kovově černozelená. Tykadla jsou vřetenovitá s bílou špičkou. U formy „ephialtes“ je na zadečku žlutý nebo červený opasek, přední křídla s pěti až šesti bílými skvrnami, kdy první dvě skvrny u kořene křídla jsou se žlutým nebo červeným popraškem. Zadní křídla jsou u této formy kovově černozelená s jednou bílou tečkou. U formy „peucedani“ jsou tečky na předních křídlech červené, stejně jako opasek na zadečku a zadní křídla jsou červená s černým lemem. Nohy jsou černé. Housenka je okolo 15 mm dlouhá, zavalitá, žlutá až žlutozelená s několika tmavšími skvrnami a po stranách s tmavým přerušovaným proužkem.

 

Možná záměna: Formu „peucedani“ můžeme na první pohled zaměnit s některými jinými našimi vřetenuškami, odlišíme ji však podle červeného opasku na zadečku. Formu „ephialtes“ je mezi našimi vřetenuškami nezaměnitelná, velice podobný je však běloskvrnáč pampeliškový (Amata phegea), který se liší nitkovitými tykadly s bílými konci a větším počtem bílých skvrn na křídlech.

 

Rozšíření: Západopalearktický druh rozšířen od Pyrenejí, přes Francii, Itálii, Balkán a střední Evropu až k Uralu a Turecku.

 

V ČR nehojně v teplejších oblastech a vzácně v pahorkatinách, zejména na jihu Moravy a ve středních Čechách. Nejčastější je forma „ephialtes“ se žlutým opaskem.

 

Biologie a ekologie: Vřetenuška čičorková obývá různé výslunné biotopy, jako jsou stepi, lesostepi, suché louky, křovinaté stráně, úhory, okraje cest a lesů apod. Dospělci mají denní aktivitu a létají od června do konce srpna. Létají za slunečného počasí, kdy sedají na různé zejména fialové květy. Housenky u nás žijí na čičorce pestré (Securigera varia) od září, přezimují a kuklí se obvykle v dubnu a květnu ve stříbřitém zámotku na vegetaci.

 

  

 

Literatura:


Macek J., Laštůvka Z., Beneš J. & Traxler L. (2016): Denní motýli, Motýli a housenky střední Evropy IV., Academia, Praha.