Reseda luteola L. – rýt barvířský

Syn.: Luteola tinctoria Webb in Berth.

Čeleď: Resedaceae – rýtovité

Status: VU 

Popis: Byliny s dlouhým, žlutavým kořenem. Lodyha jediná, 20–150 cm vysoká, žebernatá, drsná, přímá, jednoduchá nebo v květenství větvená. Listy úzce kopinaté, celistvé, celokrajné, kratičce řapíkaté. Květenstvím je hustý, dlouhý hrozen tvořený bledožlutými květy. Plodem jsou kulovité tobolky obsahující hladká, lesklá, tmavě hnědá semena.

Možná záměna: Běžný rýt žlutý (Reseda lutea) se liší sytě žlutými květy a peřenosečnými až trojčetnými listy. Velmi vzácný rýt velkokališní (Reseda phyteuma) má sice listy celistvé, ale květy jsou bílé.

Rozšíření: Za primární centrum areálu tohoto druhu je považována mediteránní oblast jižní Evropy, odkud se rýt šířil jako kulturní rostlina po Evropě, resp. po jižní část Skandinávie a Skotsko. Dnes je na většině kontinentu považován za zdomácnělý archeofyt, ale jinde po světě jako nepůvodní druh (Severní Amerika, jižní Afrika, Austrálie, Nový Zéland).

V České republice se vyskytuje velmi nerovnoměrně, s centrem rozšíření ve středních a sz. Čechách (zhruba od středního Polabí po České středohoří), do jz. a jižních Čech proniká podél řek. Na Moravě roste v jižní a jz. části území s přesahem na Hanou a dále na sv. Moravě, resp. ve Slezsku. Preferuje nížinné až suprakolinní polohy do 600 m n. m.

Ekologie: Rýt barvířský osidluje různé sekundární, antropogenně ovlivněné až synantropní stanoviště jako jsou rumiště, opuštěné hliníky a cihelny, štěrkové náplavy řek, též se častěji vyskytuje podél silničních a železničních komunikací. Vyhledává osluněná stanoviště s nezapojenou vegetací, půdy na živiny bohaté. Vegetační optimum nachází v teplomilné ruderální vegetaci sv. Onopordion acanthii. Je živnou rostlinou vzácného nosatce (Melanobaris morio).

Dvouletka s fenologickým optimem kvetení od května do července.

Ochrana a ohrožení: Rýt barvířský není veden mezi zvláště chráněnými druhy, v Červeném seznamu je ovšem řazen mezi druhy zranitelné (VU), což odráží jeho izolovaný výskyt, ale zároveň je taková kategorizace pro archeofyt osidlující ruderální stanoviště snad až neadekvátní. Jen stěží dokážeme posoudit, zda výskyt tohoto druhu na našem území je skutečně možné vztáhnout na předkolumbovskou éru nebo se váže ke kulturám mnohem mladším. Důkazy o jeho cíleném a rozsáhlém pěstování po polovině 19. století nejsou známé.

Poznámka: Rýt barvířský je významnou, prastarou a v současnosti polozapomenutou kulturní rostlinou, která se od starověku používala k barvení hedvábí a vlny. Se zvyšujícím se zájmem o přírodní materiály a barviva se dostává do hledáčku specializovaných firem. Rýt obsahuje řadu barvících látek, především flavonoid luteolin, který svými vlastnostmi (stálostí na světle, pratelností) vyniká napříč spektrem rostlinných druhů. Látky barví do žluta, ale přidáním některých síranů lze dosáhnout hnědých či olivově zelených odstínů.

Literatura:

Angellini L. C., Bertoli A., Rolandelli S. & Pistelli L. (2003): Agronomic potential of Reseda luteola L. as new crop for natural dyes in textiles production. – Industrial Crops and Products, 17: 199–207.

Kubát K. & Šourková M. (1992): Reseda L. In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 238–245.

Vankar P. S. & Shukla D. (2018): Spectrum of colors from reseda luteola and other natural yellow dyes. – Journal of Textile Engineering & Fashion Technology, 4(2): 106–119.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!