Pulsatilla patens (L.) Mill. – koniklec otevřený

Syn.: Anemone patens L.; Pulsatilla latifolia Rupr.; P. teklae Zāmelis; P. kioviensis Wissjul.

Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité

Status: CR, §K, ČK

Popis: Bylina se silným, vícehlavým oddenkem. Stonek do 15 cm vysoký, za plodu prodlužující se, bělavě chlupatý. Listy přízemní růžice po 2–5, plně vyvinuté při dokvétání, s dlouhými řapíky; čepel široká jak dlouhá, hluboce 3sečná nebo 3četná, s úkrojky přisedlými. Srostlé listence za květu v horní části stonku, skládané až ze 20 úzkých úkrojků. Květy vzpřímené, nálevkovité, světle fialové; okvětní lístky podlouhlé, až 3krát delší než široké; čnělky na konci rovné.

Možná záměna: Patří mezi koniklece s modrofialově zbarvenými květy, mezi nimi vyniká trojčetnými přízemními listy, zbylé druhy mají listy násobně zpeřené. Koniklec otevřený je schopen křížení s koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), ke kterému dochází na společných lokalitách, kříženec je označován jako koniklec Hackelův (Pulsatilla ×hackellii). Hybridizace je však mnohem vzácnějším procesem, než se v minulosti předpokládalo.

Rozšíření: Druh má rozsáhlý boreo-meridionálně-kontinentální až cirkumpolární areál zahrnující Evropu, Asii a Severní Ameriku. V rámci areálu se rozpadá na několik poddruhů, přičemž nominátní poddruh je považován za severo- až středoevropský taxon rostoucí od jižního Německa po ruský Ural.

V České republice je znám pouze z Čech, kde se vyskytuje od západní části státu po střední Čechy. Největší počet historických lokalit je znám z Doupovských hor a Českého středohoří, s menší frekvencí v Českém krasu a v širším okolí Prahy, Ralsko-bezdězské tabuli a v Podkrušnohoří. Lokality zasahují do podhorského stupně, nepřesahují 800 m n. m.

Ekologie: Tento druh je vázán na otevřené, spíše suché, rozvolněné travní porosty na svazích se severní až západní expozicí, méně často roste v lesních lemech a světlinách, v křovinách či reliktních borech. Preferuje humusovité, na vápník chudší půdy na silikátových až neutrálních horninových podkladech. Koniklec vykazuje silnou vazbu s ektomykorhizními houbami (např. s Cenococcum geophilum a Piloderma olivaceum), které sdílí s borovicí lesní (Pinus sylvestris). Vegetačně je vázán na společenstva acidofilních suchých trávníků sv. Koelerio-Phleion phleoidis.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od dubna do května.

Ochrana a ohrožení: Koniklec otevřený je řazen mezi zvláště chráněné druhy naší květeny v kategorii kriticky ohrožených. Stejný status ohrožení mu náleží i v Červeném seznamu cévnatých rostlin. Obé odráží dramatický úbytek lokalit a slábnutí populací tohoto druhu v průběhu 20. století. V současnosti je tento koniklec znám zhruba ze 20 lokalit s celkovým počtem jedinců okolo 2000. V poslední dekádě je realizován záchranný program pod vedením AOPK ČR. Na ústupu druhu se podepsala kombinace řady faktorů – odklonu od tradičních způsobů hospodaření, zalesňování lokalit, zvýšený tlak herbivorů, resp. přemnožené zvěře a také atraktivita druhu, která vede k vyrýpávání a přesazování konikleců do zahrádek.

Literatura:

Hoeksema J., Roy M. et al. (2018): Pulsatilla patens (Ranunculaceae), a perennial herb, is ectomycorrhizal in northeastern Poland and likely shares ectomycorrhizal fungi with Pinus sylvestris. – Acta Societatis Botanicorum Poloniae, 87(1): DOI:10.5586/asbp.3572.

Krejčová N., Urfus T. & Suda J. (2011): Jak častý je hybridní koniklec Hackelův? – Živa 2011(4): 159–160.

Ondráček Č. & Blažejová E. (2020): Záchranný program pro koniklec otevřený (Pulsatilla patens) v České republice. – Ms. Depon in: AOPK ČR, Praha, 51 s.

Skalický V. (1988): Pulsatilla Mill. In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, Academia, Praha, 414–422.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!