Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777) Syn.: Cerambyx ovalis Gmelin, 1790; Cerambyx ovatus Goeze, 1777 nec Sulzer, 1776, Pityphilus ovalis (Gmelin, 1790), Pityphilus ovatus (Goeze) Althoff & Danilevsky, 1997, Pogonocherus ovalis (Gmelin) Vives, 2000 Čeleď: Cerambycidae - tesaříkovití Status: NT Popis: Velmi drobný tesařík s velikostí 3-6 mm, řadící se k našim nejmenším druhům tesaříkovitých. Je hnědo-šedý nebo černo-hnědý s chloupkovaným štítem a hlavou. Jemné chloupky jsou také na tykadlech. Krovky jsou hluboce tečkovány, na přední polovině se širokým pruhem na obou krovkách, který se spojuje přibližně v polovině krovek. Vzadu jsou krovky lemovány černou šikmou páskou. Možná záměna: S jinými druhy z rodu Pogonocherus, od ostatních se snadno pozná, krovky jsou až na konec hluboce tečkovány. Rozšíření: Ostrůvkovitě v celé Evropě, hlavně v západní a střední, ve východní Evropě vzácnější. Zasahuje až do asijské části Ruska. V ČR se vyskytuje velmi lokálně a vzácně, je vázán na poslední zbytky jedlových porostů, které stejně jako tesařík, rychle vymizely z naší přírody. Je zcela závislý na tom, zda budou jedle opět vysazovány. Často přežívá na solitérech, které lesníci nechávají na mýtinách. Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme od dubna do července, ale je velmi těžké je spatřit, jelikož se pohybují v korunách své živné rostliny, kterou je jedle bělokorá (Abies alba). V literatuře se udává také smrk (Picea), borovice (Pinus) a také listnáče jako dub (Quercus), kaštanovník (Castanea) nebo bříza (Betula). Jiné živné rostliny než jedle však vyhledává zcela vzácně. Dospělí brouci na zimu slézají z korun jedlí do dolních částí kmene, kde zimují pod šupinkami kůry.

Autor: Filip Trnka