Betula pendula - bříza bělokorá

5. 5. 2020 vytvořil Michal Hroneš

Betula pendula Roth – bříza bělokorá
Syn.: Betula alba var. pendula (Roth) W. T. Aiton, Betula verrucosa Ehrh., Betula alba subsp. verrucosa (Ehrh.) Regel, Betula alba var. verrucosa (Ehrh.) Wallr., Betula atrata Domin
Čeleď: Betulaceae – břízovité
Status: běžný druh (EN var. oycoviensis)

Popis: Až 25 m vysoký strom s rovným kmenem a nepravidelnou, v obrysu téměř vejcovitou korunou. Borka je v mládí žlutavá nebo načervenale hnědá, hladká, později šedavě bílá až bílá, rozpukaná, odlupující se. Větve jsou často převislé, hnědé. Letorosty jsou lysé, bradavičnaté, hustě žláznaté. Pupeny jsou zašpičatělé, vejcovité, s jednotlivými krycími šupinami po okraji brvitými. Listy, vyrůstající po 2–6 na brachyblastu, jsou poměrně dlouze řapíkaté (do poloviny délky čepele), s čepelí trojúhelníkovitě vejčitou až kosníkovitou, na vrcholu dlouze špičatou, na okraji dvakrát pilovitou, na líci zelenou, na rubu lehce nasivělou, v mládí roztroušeně chlupatou, později olysávající. Květenství je tvořené jehnědami, které vyrůstají samostatně nebo v chudých svazečcích. Samčí jehnědy jsou převislé a vyrůstají po 1–3 na koncích větévek, samičí jsou zpočátku vzpřímené, později převislé, samostatné. Podpůrné šupiny v samičích jehnědách jsou trojlaločné, s prostředním lalokem nejmenším. Plodem jsou ploché nažky.

Možná záměna: Od břízy pýřité (Betula pubescens) se liší lysými letorosty, dospělými listy i podpůrnými šupinami v samičích jehnědách.

Rozšíření:
Druh s rozsáhlým Eurosibiřským areálem rozšíření, který roste od Pyrenejí po střední Sibiř. Na sever v Evropě zasahuje až do severní Skandinávie, na jih až po Středomořské ostrovy (Sardinie, Sicílie).

V ČR se vyskytuje hojně od nížin do hor, vzácně zasahuje až do karů v subalpínském stupni. Výskyt je nejvíce koncentrován do středních poloh. Často bývá také vysazována.

Ekologie: Bříza bělokorá je primárně světlomilným lesním druhem kyselých doubrav, borů a kyselých skal. Často roste také jako spontánní příměs smrkových monokultur. Na řadě míst představuje pionýrský mladších sukcesních stádií, zejména pasek, hald a výsypek. Roste převážně na kyselých až extrémně kyselých, na živiny chudých, suchých půdách. Je diagnostickým druhem acidofilních doubrav svazu Quercion roboris a reliktních borů svazů Festuco-Pinion sylvestris a Dicrano-Pinion sylvestris.
S řadou hub vytváří ektomykorhizní asociace, např. s kozákem březovým (Leccinum scabrum), křemenáčem březovým (Leccinum versipelle) a ryzcem scvrklým (Lactarius vietus). Na kmenech velmi často parazituje choroš březovník obecný (Piptoporus betulinus).
Bříza bělokorá je spíše krátkověký druh, může se dožívat maximálně 150 let. Plodit začíná okolo desátého roku života.

Fanerofyt, který kvete od dubna do počátku června a plodí v červenci.

Taxonomická poznámka:
Bříza bělokorá je velmi variabilním druhem, který se ve střední Evropě rozpadá na tři menší taxony. Tyto taxony byly v minulosti hodnoceny obvykle až na úrovni druhu. Vzhledem k tomu, že se od typické b. bělokoré liší jen několika málo znaky a vždy rostou jen jako příměs v jejích populacích, je nejvhodnější je hodnotit na nízké taxonomické úrovni (forma, varieta). Kromě všudypřítomné nominátní variety (var. pendula) lze u nás rozlišit ještě b. bělokorou ojcovskou (B. pendula var. oycoviensis) a b. bělokorou tmavou (B. pendula var. obscura). B. bělokorá ojcovská se od nominátní variety liší drobnějšími listy, které vyrůstají po 4–6. Byla popsána z Ojcovského národního parku v jižním Polsku a vyskytuje se od ČR po Ukrajinu a Rumunsko. U nás je známa z jediné populace na Kadaňsku. V Červeném seznamu je (ještě jako druh) uvedena v kategorii EN (C1). B. bělokorá tmavá se od nominátní variety liší hladkou, černohnědou, neloupavou borkou. Je vázána opět především na území Západních Karpat, od ČR po Ukrajinu. U nás se vzácně vyskytuje zejména v Beskydech a na severní Moravě a ve Slezsku.
Bříza bělokorá, která je diploidním druhem, se může na místech společného výskytu s tetraploidní b. pýřitou křížit a vytvářet triploidního křížence B. ×aurata.

Význam:
Rychle rostoucí pionýrská dřevina, která snáší značné znečištění vzduchu. Vysazuje se také jako okrasná dřevina. Dřevo je měkké a v nábytkářství a stavebnictví se používá spíše okrajově. Destilací mízy se získává olej používaný v kosmetickém průmyslu. Z listů lze připravovat odvar s urologickými účinky.

Kultivary: K oblíbeným kultivarům patří B. pendula 'Dalecarlica' s dřípenými listy, B. pendula 'Purpurea' s listy červenofialovými, B. pendula 'Fastigiata' se sloupovitou korunou nebo B. pendula 'Tristis' se nápadně převislými větvemi.

 

Betula pendula var. oycoviensis Betula pendula var. obscura Betula pendula var. obscura Betula pendula var. obscura

Literatura:

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.

Kříž Z. (1990): Betula L. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 36–46.

Tarieiev A., Olshanskyi I., Gailing O. & Krutovsky K. V. (2019): Taxonomy of dark- and white-barked birches related to Betula pendula and B. pubescens (Betulaceae) in Ukraine based on both morphological traits and DNA markers. – Botanical Journal of the Linnean Society 191: 142–154.