Parasteatoda simulans - snovačka šálivá

20. 11. 2020 vytvořil Ondřej Machač

Parasteatoda simulans (Thorell, 1875) – snovačka šálivá

Čeleď: Theridiidae – snovačkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 2,7–5 mm (hlavohruď 1,3–1,8 mm). Hlavohruď je světle rezavá až hnědá, bez kresby, v přední části tmavší. Zadeček je kulovitý, vysoký, směrem ke snovacím bradavkám strmě skloněný. Zbarvení zadečku je obvykle světle hnědé až rezavé, v zadní části s šikmými bílými linkami, na hřbetní straně zadečku je typická tmavá rohlíkovitá skvrna. Samci jsou výrazně menší a mají jednobarevný zadeček s méně výraznou kresbou, ale většinou také dobře viditelnou tmavou skvrnou. Nohy jsou světle žlutohnědé až rezavé s tmavšími klouby.

 

Možná záměna: Záměna je možná s podobnou a hojnější snovačkou hajní (Parasteatoda lunata). Ta má však obvykle tmavší hlavohruď a pestřejší kresbu s tmavými znaky. Podobná je také synantropní snovačka skleníková (Parasteatoda tepidariorum), která je větší a má zbarvení zadečku spíše šedohnědé bez bílých linek. V minulosti byla snovačka šálivá některými autory, vzhledem k podobnosti kopulačních orgánu, řazena k tomuto druhu, jako její menší forma.

 

Rozšíření: Palearktický druh, který je široce rozšířen v mírném pásu Evropy, Kavkazu, Turecku a jižní Sibiři.

 

V ČR poměrně hojný druh, roztroušeně po celém území, zejména v nižších polohách a v teplejších oblastech. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Snovačka šálivá žije ve světlých listnatých lesích, nejčastěji v luzích, dubohabřinách, břehových křovinách, v remízcích, na soliterních stromech, ale i v parcích nebo zahradách. Žije na kmenech stromů a na křovinách, kde si staví většinou v paždí větví trojrozměrné sítě. V síti si buduje úkryt s oblibou v suchém listu, který se zachytí v síti. V tomto úkrytu samice také koncem léta hlídá jeden až tři kapkovité hnědavé kokony. Po vylíhnutí mláďat, s nimi nějaký čas ještě žije a ty se přiživují na její kořisti. S dospělci se setkáme od května do září, samice jsou někdy až do pozdního podzimu.

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.